Kliknutím zvětšíte
Do plzeňské Viktorie přišel Marek Čech v srpnu 2011 poté, co zkrachoval jeho ruský zaměstnavatel v Soči. Po jedné sezoně pak přestoupil do pražské Sparty a aktivní kariéru končil v indickém Dillí. Momentálně působí jako trenér brankářů v Liberci.
Vzpomenete si, co vás tehdy jako první napadlo, když vám do skupiny vylosovali Barcelonu, ale i AC Milán?
Samozřejmě, že jsme měli radost, i když jsme věděli, že je to těžká skupina. Respekt z Barcelony jsme měli veliký. Ale myslím si, že konkrétně ten zápas na Camp Nou jsme zvládli relativně se ctí. Porážka 0:2 nebyla vzhledem k obrovské kvalitě soupeře úplně špatný výsledek.
Může se brankář na takový zápas vůbec těšit, když předpokládá, že se na něho povalí jeden útok za druhým?
(usměje se) Abych pravdu řekl, tak hned poté, co nám Barcelonu vylosovali do skupiny, přestal jsem se na její zápasy dívat, i když byly každý týden v televizi. Oni měli tenkrát neskutečnou fazonu, dávali všem příděly. Čtyři až šest vstřelených branek nebyla výjimka, výsledky jsem sledoval. Ale při samotném utkání jsem pak spíš litoval kluky v poli.
Jak to?
Skoro celých devadesát minut běhali bez míče. Ani si teď rychle nevybavím, jestli jsme vůbec měli nějakou střelu na bránu. V tomhle směru to bylo pro ně mnohem náročnější než pro mě, i když i já jsem musel být neustále ve střehu, protože tam nešlo se soustředit na pár hráčů, nebezpečí hrozilo od všech. Barcelona tehdy měla hvězdu vedle hvězdy.
A vám se povedlo, že vás Messi nepřekonal…
Teď s odstupem času s úsměvem říkám, že není moc gólmanů, kterým Messi gól nedal. Určitě jich je méně než těch, které překonal.
Měl jste jako gólman radši takové zápasy, kdy jste byl v permanenci? I když Plzeň tehdy v české lize vládla a zase až tolik toho na vás nešlo…
Ono je to jak kdy, jak vám to zrovna sedne. Když chytáte v mančaftu, který hraje víc nahoře, je tam gólman od toho, aby tým podržel v jedné, ve dvou situacích. Ale na to si zvyknete, o to víc pak vaše zákroky vyniknou. Teď to předvádí Jindra Staněk.
Co vůbec říkáte na formu plzeňského gólmana?
Předvádí skvělé výkony, pokaždé svůj tým podrží. To je pro mančaft to nejlepší, co může udělat.
Ještě by mě zajímala atmosféra na Camp Nou. Z české ligy jste byl zvyklý maximálně na návštěvy kolem deseti tisíc a tam najednou bylo 75 tisíc lidí v hledišti.
Ono zrovna v Barceloně je spíš komornější prostředí, žádná divočina jako třeba v Itálii. Jen to zahučelo, když byla nějaká šance nebo pěkná přihrávka. Jinak tam bylo až nezvyklé ticho. Ale k fanouškům mám i jednu úsměvnou historku.
Povídejte…
Když jsme přišli na stadion hodinu a půl před zápasem, byl úplně zaplněný sektor pro hostující fanoušky. Ten se nachází v nejvyšším patře Camp Nou, až úplně pod střechou. Mohlo v něm být tak pět tisíc Plzeňáků a začali skandovat: Viktorka, dejte jim bůra. Bylo to strašně fajn, akorát jsme na ně moc neviděli, jak to bylo daleko.
Jaké teď dáváte Plzni šance?
Myslím, že to budou mít ještě o hodně těžší než my tenkrát. My jsme tam měli alespoň BATE Borisov, přes který jsme věděli, že můžeme postoupit aspoň ze třetího místa do Evropské ligy. I když i Borisov měl tehdy kvalitní mančaft, teď Plzeň čekají tři top týmy. Aby se před někoho dostali, bude hodně složité. Ale je to fotbal, stát se může cokoliv, rozhodně Plzeň neodepisuji. Všichni tři jejich soupeři jsou však abnormálně kvalitní, hrají nejlepší evropské soutěže.
A na závěr se zeptám konkrétně na vás. Jak jste se sžil s novou rolí trenéra gólmanů v Liberci, kde už nějaký čas působíte?
Je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Zůstal jsem u fotbalu a dělám, co mě baví a čemu jsem se věnoval celý život. Hrozně mě to baví a naplňuje. Jsem s mladýma klukama v šatně, co víc si člověk může přát?
40
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
