Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Víte, co jsem jednou dostal za odměnu?" ptá se legendární brankář Ivo Viktor.

Tázaný zakroutí hlavou a dočká se odpovědi: „Šicí stroj. Moje žena ho má dodnes doma."

V pondělí bude třetí nejlepší fotbalista Evropy za rok 1976 kráčet po nasvíceném pódiu Paláce Žofín symbolicky vstoupí do síně slávy českého fotbalu.

Co to pro vás znamená?
Je to pro mě další fotbalová pocta, velká čest. Budu v dobré společnosti, i když tam ještě chybí někteří slavnější fotbalisté, než jsem já. Třeba můj velký vzor František Plánička, pro kterého jsem letos hlasoval.

Pondělní galavečer na Žofíně pro vás může mít ještě jeden rozměr. Pokud Petr Čech pošesté vyhraje anketu T-Mobile Fotbalista roku, překoná vašich pět vítězství. Bude vás to mrzet?
Vůbec ne, navíc Petr ještě určitě vyhraje víckrát. Už by asi taky pomalu měl být v Síni slávy. I když tam aktivní fotbalisty asi ještě neberou, že? (usmívá se) Víte, já jsem měl z anket vždycky spíš legraci.

Proč?
Srovnávejte brankáře, špičkového obránce, špílmachra a skvělého střelce… Vtipálci typu Tondy Panenky občas tvrdili, že když byly hluché roky, dávali tu cenu mně, protože jsem si držel celkem stabilní výkonnost.

Jako Petr Čech. Překvapilo by vás, kdyby tenhle superfavorit letošní ročník Fotbalisty roku nevyhrál?
To snad ani není možné. Sám jsem Petra zvolil na první místo, vždyť kromě něj a Rosického nemáme jiné hráče takové úrovně. A když byl Rosický dlouho zraněný, je letošní jednička jasná.

V čem jste si s Petrem Čechem podobní?
Oba jsme dobří při střelách zblízka či při situacích jeden na jednoho. Dovedeme vykrýt branku tělem, včas vyběhnout… Petr je o 15 centimetrů vyšší než já, což je jeho velká výhoda. Má rychlé nohy, široké rozpětí paží, je chytrý a zkušený. Skvělý brankář.

Nemrzí vás, že jste si tak jako Čech nemohl zachytat v Chelsea nebo v jiném špičkovém klubu?
Tohle už moje generace obrečela mockrát. Svět byl tehdy rozdělený a tak jako jiní fachmani, ani my jsme nemohli pracovat jinde. Dneska se mladým těžko vysvětluje, za kolik a v jakých podmínkách jsme tehdy hráli. To máte jako s tím šicím strojem…

Jak moc se změnil fotbal od vašich dob? Mají dnešní brankáři těžší práci, než jste míval vy?
Fotbal se hlavně neuvěřitelně zrychlil, dnešním brankářům nezávidím. Hodně se změnily míče, které mají víc vrstev a jsou rychlejší. Jiná je i pozice gólmana v týmu za mých dob se za obranou pohybovalo ještě libero, které sbíralo dlouhé balony. Dnes plní jeho roli brankáři, kteří musejí zvládat hru nohama. Klukům na kempech říkám, že kdo neumí hrát nohama, je poloviční brankář.

Jaké máte ze svých žáčků pocity?
Mládeži se věnuju dlouho, momentálně v Kolovratech, kousek od Prahy. Jednou týdně si s klukama hraju a pozoruju u nich menší zájem o fotbal. Je to jen jedna z věcí, které dávají svůj čas. Dnešní kluci jsou pohodlnější, neperou se o dres.

Trápí vás to?
To je život. Někdo je musí do fotbalu zbláznit, získat jejich zájem. Naší generaci se to těžko chápe, neměli jsme jinou zábavu než fotbal. My jsme na hřišti i skoro spali.

MARTIN MLS