Pokud dnes půjdete kolem, možná vám ze rtů tiše splynou tři slova. Všechno nejlepší, Pepi. Nejproduktivnějšímu fotbalovému střelci všech dob by právě dnes bylo sto let.

Nepřekonatelný kanonýr, miláček fanoušků, legenda ničená osudem. I takhle se na slávistickou ikonu vzpomíná.

Zvládal hrát oběma nohama, dokonale se vyznal v šestnáctce, byl rychlý (stovku uměl za 10,8), skvěle hlavičkoval a žádná situace pro něj nebyla neřešitelná. „Byl to normální člověk, který hrál velmi dobře fotbal," pravil Bicanův spoluhráč, brankář Alexej Bokšay.

A slavný záložník Josef Masopust litoval: „Škoda, že Pepiho kvůli válce nepoznal celý svět."

Bican? K němu sedí jediné výstižné synonymum góly. A pak? Zase góly. Pořád dokola. Nastřílel jich kolem pěti tisíc, z toho 655 ligových. Dvanáctkrát byl nejlepším kanonýrem ligy (naposledy jako 37letý), což je nespíš světový unikát.

Z téměř každé šance dal gól

Hattrick? To u něj nebylo nic mimořádného, ve čtyřech ligových zápasech se trefil dokonce sedmkrát. „Mockrát jsem slyšel, že kouzelné slůvko šance napovídá, že z ní musí padnout gól. A já potvrzuju, že ano, je to přesně tak," říkal. „Pokud jsem měl pět šancí, dal jsem pět gólů. A když sedm, tak sedm."

Parádně se mu povedla už premiéra za Rapid Vídeň, když se v osmnácti v derby proti Austrii blýskl čtyřmi zásahy. V jednadvaceti si poprvé a naposledy zahrál na mistrovství světa (tehdy ještě za Rakousko). „Bylo to strašné, dupali mi po prsou," vzpomínal na prohrané semifinále s Itálií.

Po návratu za ním přijeli do jižních Čech slávističtí bafuňáři a nabídli mu angažmá. Vzápětí dorazili i zástupci Sparty (ti slibovali dvojnásobek), ale Bican se rozhodl pro červenobílý dres s pěticípou hvězdou. Poprvé ho přetáhl přes hlavu v roce 1937 a během prvních tří ligových zápasů nasázel dohromady osm gólů. Se Slavií vyhrál pět titulů a před 75 lety i prestižní Středoevropský pohár, hodně vzdáleného dědečka dnešní Ligy mistrů.

Nepřitel komunistů

Bicanův nejoblíbenější parťák? O rok starší Vlastimil Kopecký, jeho dvorní nahrávač. „Řídili jsme se citem," popisoval Bican. „Když měl jeden z nás míč na noze, ten druhý hned věděl, co s ním udělá."

Škoda, že oba osudově přibrzdila válka, byli v nejlepších letech. A třeba by Československo dotáhli ke zlatu z mistrovství světa 1942, kdyby se hrálo. V míru hvězdného Pepiho lákal třeba Juventus Turín, ale on se rozhodl zůstat doma. Po Únoru 1948 mu začalo peklo. Coby ryzí profesionál se stal pro vládnoucí komunisty třídním nepřítelem. A podle toho s ním jednali „buržoazní" Slavii vyměnil za „dělnické" Vítkovice.

I v Ostravě dál střílel góly a fanoušci jej milovali. Stejně jako v Hradci Králové, kde se stal nechtěnou hvězdou prvomájového průvodu: místo „Ať žije soudruh prezident Zápotocký!" dav volal: „Ať žije Bican!"

Dřel s lopatou, krmil zvířata, trénoval belgický tým

Co následovalo? Vyhazov a návrat do Slavie, jež se mezitím musela přejmenovat na Dynamo. Když skončil s fotbalem, živil se všelijak. Dřel s krumpáčem a lopatou, dělal řidiče, krmil zvířata v zoo, vykládal vagony… Na začátku 70. let jen tak mimochodem coby trenér vytáhl belgický Tongeren ze čtvrté do druhé ligy.

Legendou se stihl stát ještě zaživa, třeba když jej vyhlásili nejlepším fotbalovým střelcem historie. Ještě předtím se vyznal: „Mladí novináři mi často říkali, že tenkrát, v mých časech bylo střílení gólů lehčí. Jak to? Copak dneska nejsou šance, gólovky? Ale ano, jsou. Kdyby šance nebyly, tak by to měli dnešní hráči těžší. Jenže ony pořád jsou a budou i za sto let."

Co myslíte, najde se tu za oněch sto let nějaký druhý Bican?

ČTĚTE TAKÉ: Legendární kanonýr Josef Bican byl uveden do fotbalové Síně slávy

Kuka: Škoda, že si jeho kousky nemůžeme pouštět na internetu

Pavel KukaHrát „pod dozorem" Josefa Bicana? Tohle privilegium si užíval i bývalý slávistický a reprezentační útočník a Pavel Kuka. Vicemistr Evropy 1996 patří do generace, na kterou se legendární kanonýr chodil dívat přímo do Edenu.

Co vás napadá, když si připomenete Bicanovy gólové statistiky? Je pět tisíc branek vůbec v lidských silách?
Asi ano, není důvod statistikám nevěřit, vedly se i tenkrát. Já začínal jako stoper, takže moje čísla jsou slabší, ale stejně bych ho asi nepřekonal. To se nejspíš nikdy nikomu nepovede.

Proč? V čem bylo Bicanovo kouzlo?
Každý hráč a každá doba má nějaké kouzlo, Bican nebyl výjimkou. Kdyby někdo před pěti lety řekl o Messim, že za loňský rok nastřílí 91 gólů, nikdo by tomu nevěřil.

Co říkáte na Bicanův výrok, že ze sedmi šancí dal sedm gólů?
Ze svojí pozice si to takhle mohl dovolit říct. Vidím v tom nadsázku a špetku ironie, protože nikdy stoprocentně neproměníte všechno.

Mimochodem, jak by podle vás obstál v dnešním fotbale?
Asi by to měl těžší. Díky dokonalé informovanosti by se na něj soupeři daleko lépe připravili a ztížili mu práci. Tehdy zjistili až po zápase, proti jaké hvězdě vlastně hráli, což bylo samozřejmě pozdě.

Co pro vás znamenalo, že jste hrál za stejný klub jako on?
Bican je slávistická legenda, ale já si ten klub nevybral přímo kvůli němu. Na Slavii jsem chodil od sedmi let a z tribuny hltal Herdu, Pešiceho, Petrželu a spoustu dalších skvělých hráčů. Každý zápas pod umělým osvětlením pro mě byl zážitek. Bicana jsem už v akci nestihl.

A setkal jste se s ním?
(usměje se) Několikrát. Po jednom derby na Slavii jsem od něj dostal pochvalu, ale hned ve druhé větě mi vyčetl, že jsem nedal pár dalších šancí. „Tohle bych já proměnil," říkal s oblibou. Od něj mi to ale nevadilo, bral jsem to jako poctu.

Takže vás ani neznervózňovalo, že sedí na tribuně a detailně sleduje každý váš pohyb?
O nervozitě nemohla být řeč, já si toho vážil. Když k nám pak sešel a promluvil, byly to nádherné chvíle. Je velká škoda, že si jeho kousky nemůžeme pouštět na internetu a ukazovat dětem, jaká to byla legenda. (mms)

MARTIN MLS