„Musel jsem hned po zápase prchnout do kabiny, abych se trošku uklidnil. Nedokázal jsem se soustředit, vařilo se to ve mně. Hrál jsem třetí finále a je to třetí porážka. Bolí to, je to na nic. Ale jedeme dál,“ prohlásil plzeňský kapitán Lukáš Hejda a ještě několik desítek minut po utkání z jeho hlasu čišelo velké zklamání.

Mrzí ta porážka o to víc, že Sparta nebyla lepším, ale spíš šťastnějším týmem?
(dlouze se nadechne)
Soupeře jsme prakticky celý zápas do šancí nepouštěli. Možná jsme měli hrát odvážněji, ale víme, jak je Sparta silná, chtěli jsme to zjednodušit. Jenže pak přišel první inkasovaný gól, který byl až komický. Jsem rád, že jsme to nevzdali, i v deseti jsme vyrovnali, ale druhý gól soupeře to už byla kudla do zad.

Zdroj: Youtube

Když už jste zmínil, že jste hráli v deseti, byl jste překvapený, když rozhodčí ukázal v 85. minutě Šulcovi druhou žlutou kartu a vyloučil ho?
Ani ne. Já jsem řval po Šulcikovi, ne po rozhodčím, protože tu ruku tam dávat neměl. Ale stalo se, je to mžik, on si to asi hned uvědomil, ale to už bylo pozdě. Ani teď nevím, za jakého stavu to bylo, mám okno.

Prohrávali jste 0:1…
No… Po vyrovnání už jsem věřil, že už to dotáhneme do prodloužení a tam se mohlo stát cokoliv. Ale dostaneme zase takovou šmudlu, třikrát se to tam odrazí a on to pak propálí. Pro nás škoda, pro Spartu štěstí, můžeme jí jen gratulovat.

Co rozhodlo, zvládla Sparta lépe udržet emoce?
Bylo to hodně divoké. Myslím, že oni to zrovna nezvládli, jejich lavička tam skáče od první minuty. Ale od toho já nejsem, abych to hodnotil. Ale každý zápas je takový, hráči vyvíjí tlak na rozhodčí. S tím mám mluvit já a Krejčí jako kapitáni, ne i deset dalších frajerů. Když si to rozhodčí nechá líbit a nastaví takový metr, je to jeho věc.

Mrzí vás, že jste inkasovali ve chvíli, kdy jste měli navrch, nastřelili jste tyčku…
Jasně, už jsem to říkal. Soupeře jsme do šancí nepouštěli, my jsme taky nic extra neměli. Jen Sam (Dweh) asi centroval a skončilo to na tyči. Prostě vyhráli a my to musíme skousnout.

Před zápasem jsme se ptali, jestli se vám vybavilo smolné finále před deseti lety, kdy jste prohráli na penalty. Není tahle porážka ještě krutější?
(trpce se usměje) Hmm, já musel hned po utkání prchnout do kabiny, abych se trošku uklidnil. Nedokázal jsem se soustředit, vařilo se to ve mně. Hrál jsem třetí finále a je to třetí porážka. Bolí to, je to na nic. Ale jedeme dál.

Nevyhrála dneska až přílišná agresivita nad fotbalem, ze strany hráčů i potom, co se dělo po zápase?
Co se dělo po zápase, to mám jen z doslechu, protože jsem zrovna byl v kabině. Samozřejmě, že je to kaňka, nebudeme si nic nalhávat. Na hřišti to bylo taky agresivní, ale ne zákeřné. Souboje se dohrávaly. Bylo to finále, nikdo nechtěl uhnout.