Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Dlouhých patnáct utkání Anderlechtu Brusel sledoval z lavičky, v horším případě z tribuny. V pátek večer se exbrněnský talent dočkal. Fotbalista Lukáš Mareček premiérově okusil belgickou ligu.

Při bezbrankové remíze s Waregemem vydržel na hřišti kompletních devadesát minut. „Ani jsem nečekal, že budu hrát. Dozvěděl jsem se to až v kabině před zápasem, kde jsem si na tabuli přečetl svoje jméno. Trochu jsem cítil nervozitu, ale na trávníku ze mě hned spadla. Tempo je nesrovnatelné s českou ligou, mnohem rychlejší. Užíval jsem si atmosféru, vždyť na nás pravidelně chodí skoro třicet tisíc lidí,“ popisuje dojmy z debutu v Jupiter Pro League.

Při odchodu ze hřiště ho zastavovali novináři s žádostí o rozhovor. „Ptali se mě na angličtinu, na tu jsem si nevěřil, tak mi překládal Honza Polák,“ opírá se o služby českého reprezentanta a dalšího brněnského odchovance.

Dvacetiletý defenzivní záložník se bruselskému velkoklubu upsal v lednu na čtyři a půl roku. Na hřiště se dostal až teď, kdy si fialky čtyři kola před koncem soutěže zajistil třicátý mistrovský titul v historii. „Věděl jsem už při odchodu z Brna, že v rozehrané sezoně hned nenaskočím do základní sestavy. Jsem rád, že se o prvenství rozhodlo tak brzy, aspoň dostanu šanci se ukázat,“ těší člena reprezentační jedenadvacítky.

Žádné pochybnosti, trenér s ním počítá

Ve středu večer se Brusel představí na půdě Kortrijku. Sestavu se hráči dozvědí až před duelem. „Trenér mi hned na začátku říkal, že se mnou počítá pro příští sezonu, ať o sobě nepochybuju. Za béčko mě posílal jen kvůli herní praxi. O místo bojuje šest středních záložníků, ale doufám, že se prosadím a budu pravidelně hrát,“ naznačuje Mareček, že skepsi nepropadá.

Ačkoliv do minulého týdne za první tým Anderlechtu nenastoupil, oslavy mistrovského titulu si užíval. „Vypadaly hodně divoce, i když na něm nemám zásluhu. Po příjezdu z Brugg jsme autobusem projížděli skrz davy lidí, na stadionu bylo velké pódium. Potom jsme všichni hráči jeli na obrovskou diskotéku,“ líčí rodák z Domašova.

Přítelkyně mu radí přes internet

Bydlí v centru Bruselu a postupně si zvyká no odlišný život. „Je to velká změna, přece jenom jsem bydlel na vesnici. Ze začátku jsem byl u Mazina (Ondřej Mazuch – pozn. red.), hrozně mi pomohli i Dan Zítka s Honzou Polákem. Byt už mám docela zařízený, je v dobré čtvrti. Sleduji na českých programech zápasy Brna a v autě si zvykám na jiný provoz. Kdybychom nejezdili na zápasy s policií, máme vždy aspoň hodinu zpoždění,“ směje se talentovaný hráč.

Ačkoliv jeho přítelkyně zůstala doma, pomáhá mu s vařením. „Vezmu do kuchyně počítač, voláme si a ona mi radí, jak mám co udělat.“

A jak se potýká s vlámštinou? „Neumím ani pozdravit, stěží to zvládám francouzsky. Sotva poznám, jakým jazykem na mě mluví. Aspoň, že se v obchodě můžu podívat na displej, kolik nákup stojí,“ vypráví středopolař, který chodí dvakrát týdně na výuku angličtiny. Tu v Belgii uplatní taky.