Legendární Josef Masopust oslaví osmdesátiny už 9. února, ale na nejmilejší dárek by si slavný fotbalista rád počkal až do června. To bude zrovna končit druhá liga a Masopust touží vidět "svoji" Duklu Praha zpět mezi českou elitou, kam má jako současný lídr soutěže armádní klub rázně nakročeno.

Když Masopust může, vyráží na domácí zápasy Dukly a fandí jí z tribuny. Stejně tak si pořád udržuje dobrý přehled o fotbalovém dění na tuzemské i světové scéně.

Masopust netají, že mu na osudu Dukly, kde prožil nejlepší léta své hvězdné kariéry a v roce 1962 jako její hráč pozvedl nad hlavu Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, hodně záleží.

"Byl bych moc rád, kdyby se Dukla zase dostala do ligy a navázala na tu naši éru," řekl dnes novinářům Masopust při příležitosti oznámení programu "několikaetapových" oslav svých osmdesátých narozenin. Během nich mu pogratuluje i jeho někdejší velký soupeř Eusébio, který Zlatý míč ovládl tři roky po Masopustovi.

Masopusta štvaly řeči

Dávno z Masopusta prý vyprchaly pocity určité křivdy z toho, že ve svých sedmatřiceti letech z Dukly odcházel s pocity nepotřebného hráče do belgického Molenbeeku. Závěr hráčské kariéry v pražském klubu pro něj ale prý byl hořký.

"Toho jsem trochu litoval. Když se blížil můj konec, tak mi manželka po jednom zápase řekla, že mě kritizovali i funkcionáři na tribuně. Prý se ptali, co stím dědkem v mužstvu dělají, a už aby šel pryč… Nebylo příjemné slyšet, že to jde od lidí z klubu. Vždyť já dal Dukle víc než někteří jiní. Ale jednou musí nějak skončit každý," vzpomínal Masopust.

Sám ale nezahořkl. Když má čas a není zrovna s manželkou na chalupě, pravidelně chodí na Julisku jako divák a své následovníky sleduje naživo v akci. "Stal se ze mě chalupář. Snažím se tam manželce vrátit to, že dřív byla během mé kariéry pořád doma sama. I když toho na chalupě moc neudělám," uvedl Masopust.

Někdejší hvězdný záložník, který se proslavil i tím, že při finále mistrovství světa v roce 1962 pokořil obranu Brazílie, fotbalem žije i v pokročilém věku.

V televizi si málokdy nechá ujít přenos, "nepohrdne" žádným zápasem. "Teď je naštěstí spousta možností fotbal sledovat. Dívám se doma i na chalupě. A když vidím nějakou opravdu pěknou akci, srdce mi pokaždé zaplesá radostí," vyprávěl rodák ze severočeských Střimic a nejlepší český fotbalista minulého století.

Poklona pro Horvátha

V české lize uznává především plzeňského tahouna Pavla Horvátha. I díky němu má podle něj Plzeň největší šanci soutěž vyhrát.

"Pro Plzeň je nepostradatelný, je to hráč mé krevní skupiny, s ním bych si zahrál rád. Smyslem pro kombinaci udělá pro mužstvo mnohem víc než hráč, který po hřišti lítá jako blázen a občas přeběhne míč, jak je rychlý," řekl Masopust.

V zahraničí oceňuje hru španělského národního týmu. A minulý týden mu prý bylo líto záložníka Andrése Iniesty, když nevyhrál Zlatý míč a místo něj se radoval jeho argentinský parťák z Barcelony Lionell Messi. "Iniestu bych stavěl za minulý rok nejvýš. Pak Messiho a Xaviho (dalšího záložníka Barcelony).

Messi je sice v Barceloně také vynikající, ale Iniesta vyhrál mistrovství světa a to se musí počítat," uvedl Masopust.

Občas prý ale ze současného fotbalu nemá dobré pocity.

Štve ho bezohlednost

"Někdy je na fotbal trochu smutný pohled. Přijde mi, že dnes jde jen o peníze a to není vždy to nejlepší. Nebo se mi nelíbí, jak jsou k sobě hráči bezohlední. To, co třeba provedl Hunt před lety Petru Čechovi, nad tím zůstává rozum stát," připomněl Masopust střet irského fotbalisty s českým brankářem, po němž měl Čech proraženou lebku.

Sám je zvědavý i na další představení české reprezentace, která také po generační obměně a odchodu dřívějších opor Nedvěda, Poborského, Kollera, Šmicra či Galáska hledá novou tvář.

Masopust však žádá o dobu hájení. Nabízí při tom paralelu s osudem československé reprezentace na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, v níž sám Masopust hrál.

Zakázal by unáhlené odchody

Masopust si dobře vybavuje mistrovství světa ve Švédsku, kde se tehdejší československý výběr nedostal do bojů o medaile, zatímco o čtyři roky později slavně došel až do finále proti Brazílii.

"Začali jsme se dávat dohromady ve Švédsku, pak se vyměnili jeden nebo dva hráči a od té doby jsme hráli spolu. Dali jsme se dohromady, sehráli se a moc výkyvů tam už nebylo. Všechno potřebuje čas, stejně tak jako současný národní tým. Teď sice nehraje dobře, ale není jednoduché dát dohromady mužstvo z hráčů ze všech koutů Evropy," uvedl Masopust.

Český fotbal podle něj trpí i tím, že hráči v juniorském věku unáhleně volí odchod do zahraničí. "Je to jedna z hlavních příčin. Škoda, že to nejde zakázat. Takové věci by se neměly uspěchat," nabádal Masopust.