Únor 1999, nad belgickou metropolí vládne chlad a pošmourno. Na Stadionu krále Baudouina v Bruselu se přesto hraje mezinárodní fotbal. Domácí „rudí ďáblové“ hostí v přátelském zápase Česko a tehdejší trenér národního týmu Jozef Chovanec posílá na trávník poprvé i Jana Kollera, čahouna s výrazem sympatického chlapíka z vedlejší vesnice.

Reprezentační debutant vstřelil jediný gól zápasu a brzy se stal nepostradatelnou součástí základní sestavy. Zatímco čeští fanoušci tehdy Kollera ještě příliš neznali, diváci v Belgii dobře věděli, čeho je obr s postavou basketbalového pivota schopný. Právě v zemi malířských titánů Bruegela či Rubense totiž začala Kollerova cesta mezi fotbalovou elitu.

Úspěšná éra

„Rád na ten první gól v mém tehdejší působišti v Belgii vzpomínám,“ svěřil se včera novinářům u příležitosti uvedení do Síně slávy českého fotbalu v sídle asociace na pražském Strahově. Celkem vsítil Koller v reprezentačním dresu rekordních 55 branek, včetně slavných tref na úspěšném mistrovství Evropy v Portugalsku v roce 2004.

„Je to nostalgie, nějaký ten pátek. Hráli jsme v tom období docela hezký fotbal a s kluky z mužstva se pořád stýkáme. Je vidět, že jsme měli dobrou partu,“ řekl Koller, který po belgických klubech Lokeren a Anderlecht sázel góly i v Dortmundu, Monaku, Norimberku a Samaře. Muž s přezdívkou „Dino“ definitivně ukončil profesionální kariéru před devíti lety.

Je teprve třetím borcem ze své generace, který byl uveden do strahovské Síně slávy. Předešli ho Pavel Nedvěd a Karel Poborský. Koller je ale přesvědčen, že další budou brzy následovat. „Určitě si to zaslouží, skvělých hráčů z mé věkové skupiny byla spousta,“ připomněl třeba Petra Čecha, Tomáše Rosického a Vladimíra Šmicera.

„Určitě si to zaslouží, skvělých hráčů z mé věkové skupiny byla spousta,“ připomněl třeba Petra Čecha, Tomáše Rosického a Vladimíra Šmicera.

Fotbalu je věrný

Následovat někdejší parťáky Nedvěda, Čecha nebo Rosického na manažerské dráze se prozatím nechystá. „Hodně pendluju mezi Francií a Českem, takže to na stálejší zaměstnání moc nevidím,“ svěřil se Koller.

Fotbalu ovšem zůstává věrný. Tam, kde s ním kdysi začínal. „Pokračuju ve Smetanově Lhotě, tam to bude ještě na dlouho. Je to srdeční záležitost, navíc na okresní přebor ještě stačím,“ pousmál se sedmačtyřicetiletý kanonýr. Podaří se někomu z jeho následovníků alespoň se přiblížit k metě padesáti reprezentačních branek?

Nesmělý obr? Ve sparťanské šatně se cítil jako vetřelec

Pamětníci mezi sparťanskými fanoušky si to určitě vybaví. V polovině devadesátých let, kdy se ještě z Letné vládlo českému fotbalu a sestavu šperkovala hvězdná jména jako Jozef Chovanec, Horst Siegl, Jiří Novotný či Pavel Nedvěd, se na hrotu rudého útoku zničehonic začal objevovat neznámý kolohnát. Měřil přes dva metry, pohyby měl občas poněkud neohrabané, ale čich na gólové situace se mu upřít nedal.

Jan Koller přišel do Prahy trnitou cestou z jižních Čech. Dlouho sám netušil, že si bude fotbalem vydělávat na živobytí, a najednou trénoval se sparťanským áčkem. „Už jen za to, že jsem si proti Drnovicím sedl na lavičku, jsem dostal nějakých deset tisíc,“ vzpomínal nedávno pro web bezfrazi.cz.

V březnu 1995 poprvé naskočil do ligového mače, v květnu svým prvním ligovým gólem rozhodl o výhře na hřišti Bohemians. Koller to na Letné neměl snadné. Někteří fanoušci ho brali jen jako zvláštní přírodní úkaz, další mu zazlívali, že v sestavě zabírá místo jejich oblíbenci Sieglovi. Nesmělý obr ze Smetanovy Lhoty navíc nezapadl do pevného jádra mužstva.

„V kabině jsem se víc než jako spoluhráč cítil jako vetřelec. Jádro týmu drželo při sobě a já jednoduše nebyl jedním z nich. Zabíral jsem místo. Když jsem něco zkazil, nedal nahrávku nebo mi utekl míč, když jsem neproměnil šanci, vyslechl jsem si sprchu nadávek,“ líčil Koller.

Dokonce se traduje, že posměšné pískání na Kollera ze strany některých diváků bylo organizováno z kabiny.Tak či onak, nechtěný útočník v roce 1996 odešel do belgického Lokerenu, když na Spartě strávil dvě sezony. A hned začal ukazovat, čeho je schopen, dočká-li se důvěry. Zrodil se jeden z největších kanonýrů v dějinách českého fotbalu.