Kliknutím zvětšíte
Nový Pavel Zavadil, ligový potomek Adama Hložka a tak dále. Lichotí vám taková slova, nebo už jste toho malinko přejedený?
Musím se přiznat, že taková přirovnání slyším snad úplně poprvé. (smích) Když už se ke mně něco dostalo, tak to bylo většinou o tom, že jsem kometa ligy a tak podobně. Každopádně to vnímám jako lichotku, je to velice pěkné, ale na druhou stranu jsem nikdy neměl moc rád nějaká srovnávání s jinými. Vždycky jsem chtěl být tak trochu originál.
Vnímáte, že těch reakcí na vaše jméno přibývá?
Samozřejmě to vnímám, ale myslím si, že kdybych si bral veškeré názory a reakce příliš k tělu, tak se z toho za chvíli zblázním. Pomalu si zvykám a spíše se to všechno snažím filtrovat, abych si z toho bral jenom to, co mi dává smysl.
Lidé na ulici vás ještě nezastavují?
Není to úplně na denním pořádku, nicméně už se mi to několikrát stalo. Více se ale setkávám s tím, že například přijdu někam do restaurace a vnímám okolo sebe ty pohledy ostatních. Něco v tom smyslu, že už mě někde zřejmě viděli a pravděpodobně ví, o koho se jedná.
A když se takhle zamyslí nějaká mladá slečna, tak přítelkyně nežárlí?
Možná se budete divit, ale přítelkyně opravdu nežárlí. Paradoxně ona je momentálně mnohem slavnější (Sára Maršálová, účastnice reality show Love Island, pozn. red.), takže by se možná spíše nabízela otázka, jestli v takových situacích nežárlím já. (smích)
Takže nálepka brněnské verze hollywoodské hvězdy je aktuálně v jejích rukou?
Trošku vás opravím, protože chci, aby to bylo spravedlivé na obě strany. Jsme taková brněnská verze hollywoodského páru. (smích)
Hollywoodský pár si pochopitelně říká o velkou mediální pozornost. Zuříte někdy, když se o sobě dočítáte?
Někdy skutečně ano. Opravdu upřímně nemám rád názory lidí, kteří absolutně nevidí do mého života, do kabiny ani na hřiště, a nemají sebemenší tušení o tom, co se odehrává. A stejně pak zaplavují internet těmito povrchními informacemi. Ale už jsem se s tím naučil pracovat. Takže když se někde dozvím o tom, že o mně něco říká člověk, který mi není nikterak blízký, tak to jednoduše pouštím za hlavu.
A pravá tvář Michala Ševčíka říká?
Ta říká, že se jedná o stále mladého a troufám si říct, že i talentovaného fotbalistu, který chce v kariéře jednou dosáhnout svého snu. A zároveň se tím také bavit, to je pro mě velice důležité.
Michal Ševčík si letos vystřílel již osm ligových branek.
Osm ligových branek a k tomu pět asistencí. Zdá se, že jste za svým snem vykročil skvěle. Umíte se pochválit?
Abych řekl pravdu, tak si momentálně nedokážu vzpomenout na okamžik, kdy jsem sám sebe naposledy pochválil. Přesně takhle jsem vychovaný od svého tatínka. Vždycky to může být dobré, ale jde to určitě ještě lépe. Takže když je těch branek zatím osm, doma by se zeptali, proč jich už není deset. A takovou mentalitu si přenáším i na trávník. Jsem rád za každý vstřelený gól, ale pak mě zároveň mrzí každá další šance, kterou neproměním.
Neříkejte mi, že se vám od táty nedostalo pochvalného gesta ani poté, co jste si vysloužil zájem celé domácí soutěže.
Opravdu ne. Snad za celou dobu mé existence jsem od taťky ještě neslyšel frázi, že to bylo super. Když se mi například podaří zápas, tak na sebe povětšinou uděláme svá gesta, kývne na mě, podá mi ruku a tak podobně. Ale to je všechno. Já to vnímám tak, že jsem v tom vychovaný, takže už jsem si na to zvykl. Na druhou stranu, ne nadarmo se říká, že činy jsou někdy více než slova.
Donutily vás nabídky velkoklubů reálně přemýšlet, nebo jste v tomto spíše splachovací typ člověka?
Spíš bych řekl, že jsem člověk, který žije současností, tím, co je právě teď a tady. Snažím se příliš nekoukat do budoucnosti, neřešit, jestli za pár měsíců budu někde jinde. Nicméně máte pravdu, za poslední dobu toho bylo už opravdu hodně, takže i mě občas popadaly myšlenky, jaké by to asi bylo, kdybych byl tam nebo tam. Ale jak říkám, pořád se soustředím na sebe a to, co reálně mohu ovlivnit.
Nevolali vám z rodné Třebíče, aby zjistili případné provize z další smlouvy?
(smích) No vidíte, nad tím jsem ani nepřemýšlel. Každopádně pokud by něco takového bylo skutečně ve hře, tak to jde rozhodně mimo mě. Tohle jsou věci, které má ve své kompetenci pan Paska, můj agent, případně by pak do toho mohl promluvit i táta. Vůbec netuším, v jakých se to pohybuje procentech, ale jedno vím určitě. Třebíč by si takovou finanční odměnu zasloužila.
První doteky s míčem u nohy, první radosti na hřišti. Už je to nějaký ten pátek, viďte?
Letí to hrozně rychle. Vzpomínám si na ty úplné začátky, kdy mě trénoval táta, to bylo vždycky honem rychle ze školy a rovnou na trénink. Makali jsme hodinu před a pak i po, klidně až do večera. Atmosféra, skvělá parta kluků i trenéři. Těch vzpomínek je opravdu spousta. Když se jdu doma v Třebíči podívat na mladšího bráchu a rozhlédnu se okolo sebe, tak se mi hned vybaví, jak jsem na tom stejném místě také pobíhal jako malý klučina.
A nakonec jste to dotáhl až tam, kam jste jako malý klučina tolik chtěl.
Klíč k úspěchu máte pořád u sebe?Snažím se, abych ho už nikdy neztratil. Pro mě to vždycky byla touha převést do reality věci, o kterých jsem třeba jenom přemýšlel. Zkrátka snaha dokázat, že i zdánlivě nepředstavitelné je nakonec klidně možné. Tohle si ve své hlavě opakuju pořád dokola. Proč bychom nemohli porážet elitní domácí týmy, proč bych třeba nemohl dát těch branek rovnou patnáct? A já vím, že to jde. Všechno, co si dovedeme představit, je skutečné.
Byl váš otec tím hlavním hnacím motorem při cestě nahoru?
Řeknu to malinko jinak. Již od samého začátku jsem byl přesvědčený o tom, čeho chci ve svém životě dosáhnout, jen jsem v některých momentech potřeboval pomoc. Ale myslím si, že tak jsme to měli všichni. Nedovedu si představit, že bych měl tehdy od rána do večera hlavu plnou fotbalu a tím zároveň přicházel o své dětství. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem malinko ztrácel motivaci, ale právě v ten moment se vždy objevil tatínek a ten hnací motor mi zase přidal.
Nepřijde vám někdy, že stoupáte vzhůru až příliš hladce?
Myslím si, že určitě ne. Hned se mi v hlavě vybaví táta, který mi vždycky místo pochvaly říká, že všechno jde přesně podle plánu. A tak to vnímám i já.
Spoustě mladým hráčům může něco takového pěkně zamotat hlavu. Jak se s tím vyrovnáváte mimo fotbalové trávníky?
Snažím se to neřešit, respektive si tím nijak nemotat hlavu. Paradoxně mě to v poslední době začalo měnit tím opačným směrem, jakmile jsem začal brát za fotbal opravdové peníze, tak jsem po stránce finanční gramotnosti výrazně vyspěl. Samozřejmě když mi bylo šestnáct a dostával jsem své první výplaty, tak jsem velice rád utrácel, nyní si ale těch vydělaných peněz dokážu skutečně vážit.
Co je pro vás nejdůležitější?
Rozhodně pochopení reálné hodnoty těch vydělaných peněz. Jenom já a moji blízcí skutečně víme, co se za tím skrývá, že to není odměna hozená jen tak do větru. Je třeba si toho užívat, stejně tak ale nezapomínat na to, že je to určitá vzácnost. A takhle s tím v životě nakládat.
Michal Ševčík oslavuje vstřelenou branku před brněnskými tribunami.
Je někdo, za kým si sem tam přijdete pro psychickou pomoc?
Těch situací, kdy je potřeba vyhledat nějakou pomoc, není naštěstí příliš moc. Spíše je pro mě velice důležité slyšet názor nebo pohled na věc od někoho, na kom mi skutečně záleží. A to je v současné chvíli přítelkyně a rodiče.
Máte třeba nějaké oblíbené místo, kam rád vyrážíte za relaxem a vypnutím od fotbalu?
Místo jako takové přímo nemám, ale někdy se stává, že je toho na fotbale opravdu přespříliš, takže chvíle odpočinku a vypnutí od fotbalu velice rád vítám. Je mi v podstatě jedno, co je zrovna na programu, pro mě je však nejdůležitější, že ten čas mohu trávit po boku přítelkyně.
Jak často je pro vás uvolněno místo vedle přítelkyně?
Naštěstí teď všechno klape výborně, takže každý den. (smích)
Jste ten typ člověka, který si zakládá na řadě rituálů, na které zkrátka nedá dopustit?
Pár takových mám. Celkem asi tři nebo čtyři, jsou pro mě velice důležité. Neříkám, že bych bez nich nedokázal jít na hřiště, ale když je zkrátka udělám, tak se poté cítím mnohem lépe a mám ten důležitý vnitřní pocit klidu.
Inspirujete se dodnes u někoho, nebo jste opravdu „originál“, jak jste zmínil v úvodu?
(zamyslí se) No, zajímavá otázka. Když jsem byl menší, tak jsem zbožňoval Cristiana Ronalda, to byl můj velký mládežnický vzor. Ale postupem času jsem se opravdu začal soustředit zejména na sebe a své výkony. Každý zápas si doma pouštím zpětně, snažím se analyzovat, co jsem zrovna udělal dobře nebo špatně. Myslím si, že inspirace z okolí už jsem načerpal dostatek, teď je prostor na to, abych se pravidelně zdokonaloval.
To všechno se v závěru ročníku bude rozhodně hodit. Zůstává cílem záchrana ligy?
Určitě pohlížíme po lepším umístění. Máme za sebou dva těžké zápasy, nyní nás ale čeká Baník a poté další důležité souboje, ve kterých se budeme chtít naladit zpět na vítěznou vlnu. Samozřejmě nejdůležitějším cílem zůstává udržení, ale věříme, že se můžeme dostat ještě výš.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
