Bundesliga, německý pohár, Liga mistrů. Tyhle soutěže Heynckes s Bayernem ovládl. „Měl jsem po ruce skvělé hráče a pomáhalo mi i spoustu dalších lidí v pozadí," skromně říkal 68letý trenér poté, co dostal cenu pro kouče roku.

Čtěte více: Messi dokraloval, Ribéry ostrouhal… Zlatý míč získal s pláčem Ronaldo

Na galavečer do Curychu dorazil už vlastně jako důchodce: ačkoliv po sezoně tvrdil, že si chce rok odpočinout a užít si soukromého života, pár dní nato svoje rozhodnutí změnil. „Už nikdy nebudu trénovat. A myslím, že mám za sebou důstojnou rozlučku."

Důstojnou? To je slabé slovo.

Už když kluboví bossové šedovlasému trenérovi před předloňskými Vánocemi oznámili, že po sezoně v Bayernu skončí, chtěl vyhrát všechno, co se dalo. Nechtěl se loučit jako poražený.

Bundesligu dobyl už šest kol před koncem (byl to jeho první titul po 23 letech), v Mnichově se křepčilo 6. dubna. „V takové zimě jsem titul ještě neslavil," smál se Heynckes. Vypadal uvolněně, spadl z něj stres. Neměl rudé tváře, kvůli kterým se mu přezdívá Osram podle továrny na žárovky.

Svítil i po nezapomenutelném semifinále Ligy mistrů s Barcelonou, kterou Heynckesovi chlapci smetli s celkovým skóre 7:0. Tehdy i klubové legendy začaly uznale říkat, že takový tým Bayern ještě neměl. Ribéry, Robben, Lahm, Neuer, Müller… Co jméno, to hvězda.

„Když nás nalosovali k Barceloně, vůbec by mě nenapadlo, že vyhrajeme takovým rozdílem. Barca je fantastická, přesto jsme to dokázali," radoval se Heynckes.

Muž, jenž odešel na vrcholu.

MARTIN MLS