Nechodí po umetených cestičkách, nemá vydlážděnou cestu k úspěchu. Marek Plašil si musel všechno vydřít sám. Kolik trenérů na něj pohlíželo s despektem a drtivou většinu z nich přesvědčil, že na nejvyšší úroveň má. Naposledy Bohuslava Pilného.

„Aspoň si svého místa v základní sestavě o to víc vážím," prohlašuje jeden z nejskromnějších fotbalistů v lize. V sobotu bratr slavnějšího exreprezentanta rozhodl o tom, že Východočeši neodjeli z Brna s prázdnou. Dvě minuty před koncem srovnal na konečných 1:1.

Nakolik si ceníte bodu z Brna?
Vzhledem k vývoji zápasu jsme za bod rádi, vždyť jsme vyrovnali až v 88. minutě. Na druhou stranu jsme v prvním poločase měli minimálně tři tutovky. Kdyby to bylo 2:0 nebo 3:0, nikdo by se nemohl divit. Bohužel jsme góly nedali a z jediné brněnské střely - zase ze standardky - jsme dostali gól. Naštěstí jsme vyrovnali.

Ze standardních situací jste v lize inkasovali už šestkrát, ze hry pouze dvakrát. Co děláte špatně?Nakolik si ceníte bodu z Brna?
Nevím, co je špatně. Je pravdou, že už se nás vystřídalo hodně, co jsme nedokázali osobně ubránit hráče soupeře. Pracujeme na tom. Extra zlepšení to ale nepřináší. Standardky bráníme osobně, každý má určeného svého hráče, za kterého zodpovídá.

Také čtěte: Bod ze Zlína je málo. Kadlec: Sparta by měla takové zápasy vyhrávat

Okolo hlavičkujícího Michala Škody byli čtyři vaši spoluhráči, stejně se brněnské kladivo prosadilo. Chybí i důraz?
Je fakt, že na přední tyči byl Škoda jediný brněnský hráč. My jsme byli okolo a stejně ho neuhlídali. Asi je to i otázka štěstí, že se takhle prosadí. Moc to nechápu. Při standardce máme výhodu, že se na ni můžeme připravit, balon je v klidu, přesto dostáváme góly. Nezbývá nám nic jiného, než se zlepšit. Je strašná škoda si takhle kazit zápasy.

Ve stoperské dvojici nastupujete společně s Jakubem Chlebounem. Obranu Hradce držíte.
Hlavně jsem rád za šanci. S Chlebasem se známe patnáct let, nemáme mezi sebou problém a snad je to na hřišti i vidět. Ze hry jsme moc branek nedostali, tak snad nehrajeme úplně nejhůř. (směje se)

Mám dojem, že vy osobně musíte v Hradci každý rok neustále dokazovat, že na to máte. Vetšinou jste stále na hraně sestavy. Až trenér Pilný vám bezmezně věří.
V Hradci je konkurence. Člověk se musí pořádně snažit, aby se do sestavy dostal.  Byly časy, kdy mi některý trenér věřil méně, jiný více. Tak to prostě je. Aspoň si svého místa v základní sestavě o to víc vážím. Teď jsme na dvě místa čtyři stopeři. Konkurence je vážně velká. Podívejte se na Martina Noska, vedle Pavla Krmaše odehrál celou minulou sezonu a teď nehraje. Tak to někdy ve fotbale chodí, sám jsem to poznal.

Psali jsme: Latka se do Edenu vrátil jako host: Hrát tady proti Slavii? Zvláštní pocit

Ještě zpátky k Brnu. V posledních vteřinách nastavení se do samostatného úniku dostával Filip Zorvan, ale rozhodčí Nenadál odpískal konec utkání. Vytočilo vás to?
Bylo to takové divné ukončení. Kdyby odpískal o tři vteřiny dřív, nic by se nestalo, ale takhle… Zorvi šel sám na bránu a on zapískal. Vypadalo to vážně divně.

Byl jste jedním z hráčů, kteří s rozhodčím velmi emotivně diskutovali. Jak vám vysvětlil své rozhodnutí?
Abych řekl pravdu, tak ani nevím, co říkal. (usmívá se). Jakmile zapískal, všichni jsme se na něj seběhli. Všechny nás to rozčílilo, mohli jsme jít do rozhodující akce a on to necitlivě ukončil.