Přesto vnitřně ještě malé pnutí cítí.

Pavel Nedvěd, nejlepší fotbalista Evropy za rok 2003 a nyní už bývalá superhvězda Juventusu Turín si stále nechává prostor a čas pro případný návrat. „Beru si čas na rozmyšlenou. Jestli budu pokračovat, rozhodnu se v nejbližších dnech,“ řekl brzy sedmatřicetiletý Nedvěd.

Kariéru jste oficiálně ukončil nedávno. Nechybí vám už fotbal?

Zatím moc ne. Za to roky jsem byl dost unavený, teď se cítím v naprostý pohodě. Tím, že jsem odpískal Itálii, jsem naznačil, že je konec.

Právě, naznačil jste konec. Platí to jen pro Evropu, nebo úplně?

Platilo to pro Evropu. Nabídky jsou pořád… Teď uvažuju nad Amerikou. Zaoceánský fotbal bych si možná ještě mohl zahrát.

Ano? Takže návrat? Kdo o vás má v Americe zájem?

Pár jich je. Tam se teď hraje základní část. Chtějí, abych naskočil buď hned, nebo od prvního ledna 2010. Ale to už je dost pozdě… Byly i nabídky z Juventusu, jestli bych nepomáhal Cirovi… (Ciro Ferrara, hlavní trenér Juve, pozn. red.).

Prý chybělo jen razítko.

Vím, že Juventus o tom hovořil jako o hotové věci. Ale řekl jsem jim, že si musím vzít čas na rozmyšlenou. Vědí taky, že se na to moc necítím. Potřeboval bych větší odstup, takhle jsme s hráči dost spjatý. Bylo by to i na mě moc brzo. Není to moc pozitivní.

Takže definitivní konec?

Pravděpodobně skončím… Možná nebudu dělat vůbec nic.

Byl jste na dovolené v Americe…

…To jsem si byl okouknout tamní život (smích). Ba ne, vždycky po sezoně jsme létali někam blízko, nemáme rádi dlouhé přelety. Tak jsme si zaletěli na Bahamy a tak.

Lákal by vás tamní fotbal?

Mě by spíš zajímala ta kultura a změna života než fotbal. Samozřejmě, fotbal by k tomu patřil, ale to je vše daleko. Moc šancí tomu nedávám.

Prý jste si tam zahrál i golf se spoluhráčem Alessandrem Del Pierem.

Jojo. Byl tam i David Trézéguet, Marek Jankulovski a další. Zahráli jsme si dobrý golf. Alessandro pak odletěl na soustředění. Asi mi záviděl (smích).

Nechtěl vás přibalit s sebou?

Byl docela špatný z toho, že už končím. Věřil, že si to ještě rozmyslím. Ale snad to pochopil.

Podle italských médií a jejich spekulacím jste prý váhal nad nabídkou Interu Milán. Co je na tom pravdy?

Váhání to nebylo. Ale je pravda, že jsem dostal nabídku na dva roky. Ta ekonomická stránka nebyla vůbec zlá.

Přimlouval se i Mourinho.

Ano, byli jsme spolu v denním kontaktu. Bylo to – řeknu – lákavé, ale byly tam jiné aspekty…

Jako?

Prostě jsme se necítil hrát Ligu mistrů v jiném dresu než za Juventus, když jsem to s ním nevyhrál.

Cítil jste ke klubu vděk?

Vděk ne. Juventus mi toho hodně dal, ale taky si hodně vzal. Je to vyrovnané. Zkrátka jsme to neviděl jako dobrou cest, tu nabídku Interu.

Jaký si dáte časový horizont pro rozhodnutí o (ne)pokračování?

Velice krátký. Jak člověk nezačne hrát do začátku srpna, je to zlé. V mém věku by to bylo hodně náročné.

Říkáte, že nyní byste asistenta Juve nedělal pro blízkost s hráči. Stačil by rok odstupu, rok pauzy?

(smích) Zatím se necítím ani na to hrát, ani trénovat.

Od Ivana Haška, trenéra reprezentace, jste nabídku na nějakou funkci nedostal?

Ne.

Ale o reprezentaci jste se bavili…

To ano, pokud bych tedy pokračoval v kariéře. Tím se rozhodlo všechno. Konec.