Někdejší fotbalový útočník Vlček: První ligový gól? Ani jsem nemohl jít na pivo

Osobnost Deníku

Není Chytil jako Chytil. Mladík obdivuje Ronalda, studuje a sní o divizi

/VIDEOROZHOVOR/ Má stejné příjmení jako slávistický klenot Mojmír Chytil. Také pochází ze…

Přečíst článek >

Zároveň je jednou ze slávistických osobností, jejichž podobizny jsou vyvěšeny na stěně stadionu v Edenu. „V mládí jsem dával hodně gólů, ale pak mě to v dospělém fotbale trochu opustilo,“ směje se Stanislav Vlček, který začínal s fotbalem v Divišově na Benešovsku a ve třinácti se stěhoval ke Klokanům do Bohe- mians.

Jak vzpomínáte na fotbalové začátky?
Měl jsem krásné dětství, všichni mě podporovali, takže vzpomínky jsou parádní. Vždycky jsem se těšil na soboty, kdy jsme hráli. Dělali jsme to pro radost a užívali si to.

V kolika letech jste začínal s fotbalem?
Už si to moc nepamatuju, ale přibližně od pěti let jsem proháněl míč na hřišti v Divišově.

Kdo byl váš první trenér?
Moji první dva trenéři byli děda s taťkou, kteří mě podporovali pořád, i ve starším věku.

Odmala vás to táhlo do útoku?
Ano, měl jsem to po taťkovi, který byl taky útočníkem, takže jsem ho kopíroval.

Nový reprezentant Simič: Česko bylo vždy na prvním místě

A co první gól?
Na ten si nepamatuju, ale padl určitě do velké klasické branky. Dříve totiž nebyly přípravky, ale rovnou mladší žáci.

Dával jste jako kluk hodně branek?
Ano, dával, ale pak mě to v dospělém fotbale trochu opustilo. (směje se) I jako mužstvo jsme měli dobrý mančaft a dávali jsme celkem hodně gólů.

Kolik jich přesně bylo v celé vaší kariéře, to se asi nikdo nedozví…
Mohl by, protože mi taťka od prvních fotbalových kroků psal, kolik jsem dal gólů, vystřihoval mi články a lepil mi je do knížky, kterou jsem od něj po skončení kariéry dostal. (Pozn.: Slíbil, že zaúkoluje dcery nebo manželku, aby mu to spočítaly.)

První ligový gól si asi pamatujete?
Ano. Bylo to v sedmnácti letech na Bohemce v zápase s Olomoucí brankáři Lubošovi Přibylovi, který pak u nás na Slavii trénoval. Vyhráli jsme 2:1. On si to sice nepamatoval, ale já mu to připomněl. (směje se)

Kolik jste tehdy musel jako premiérový střelec přispět do týmové poklady?
Bylo mi teprve sedmnáct let a starší kluci po mně snad ani nic nechtěli. Byli jsme s Robertem Neumanem dva mladí mezi mazáky, jako byli Šimurka, Sanytrník, Mlejnek nebo Lavička. Asi jsem nic neplatil, ostatně ani na pivo jsem jít nemohl, když mi ještě nebylo ani osmnáct. (směje se) Moc jsem si tehdy nemohl dovolovat.

Dotáhl to z vašich spoluhráčů v mládeži někdo stejně daleko jako vy?
Z Divišova určitě ne a z dorostu Bohemky jen brankář Tonda Kinský a Marek Nikl.

Mohl byste poradit mladým klukům, co udělat, aby si jednou zahráli ligu?
Musí mít rád fotbal a nesmí na něj chodit jenom z donucení. K tomu ještě musíte být zdraví, mít štěstí na trenéry a na další věci. V první řadě ale musí chtít sám člověk a dělat fotbal na plné pecky.

Sdílíte častý názor, že je jiná doba a současné děti mají jiné záliby? A než aby chtěly něco dokázat ve sportu, tak raději budou sedět doma u počítačů?
Stoprocentně. A máme s tím problémy i ve Slavii, Trenéři říkají, že když k nám přijdou mladí hráči, tak nejsou už tak kvalitní jako jejich vrstevníci v dřívější době. My jsme kopali od mala do míče, kdykoli to šlo. Teď je lákadel daleko víc.

Případ Schick: O jeho cestě nerozhodlo srdce, ale peníze