Před pár lety jste byl přebytečný pro Hradec Králové. Není to vlastně pohádka?
V Česku jsem zrovna díru do světa neudělal. Před čtyřmi roky jsem se dostal se štěstím do Polska, stal jsem se součástí klubu, který postoupil ze třetí ligy do Ekstraklasy. Teď jsme v ní první, já jsem kapitán, vybudoval jsem si takovou pozici, že jsem přilákal oči trenérského štábu reprezentace. Jsem obrovsky šťastnej.

Měl jste vůbec myšlenky na reprezentaci?
Je to pohádka. Ale také inspirace pro další kluky, že se sem může dostat i člověk, který měl trnitější cestu.

Jak jste se o nominaci dozvěděl?
Byli jsme se snoubenkou na procházce s pejsky a volal mi kustod, ptal se na rozměry oblečení. Bylo to ještě před tiskovou konferencí. Byl to pro mě velkej moment. Pak to přišlo i oficiální cestou.

Mluvilo se o vás delší dobu. Vyhlížel jste příležitost netrpělivě?
Takhle jsem se k tomu nestavěl. i když jsem věděl, že jsem v širším hledáčku. Už dříve jsem se setkal s panem asistentem Chytrým, který přijel na náš zápas. Já jsem nehrál kvůli kartám, tak jsme si povídali na tribuně. Naživo mě viděl až později. Ale myslím, že trenéři mají v dnešní době detailní přehled. Jsem rád, že to přišlo, moc si toho vážím.

Koho jste znal z kádru reprezentace?
Jen Tomáše Koubka a Holeše, s nimi jsem hrál v mládežnických týmech v Hradci. A koho bych měl znát jiného? Z Převýšova? Z Vyšehradu? (směje se) Mám obrovskou pokoru a úctu  k těm borcům, co tady jsou. Oni dokázali mnoho věcí pro český fotbal a já jsem s nimi teď na jedné lodi. Jsem šťastnej, užívám si to, ale pozor, nepřijel jsem sem na dovolenou.

Přijal vás reprezentační celek bez potíží?
Jsem nadšený, jak mě přijali. Je vidět, že jsou všichni profesionálové, jsem jim vděčný. Vstup hráče do nového prostředí je vždycky složitý, je tam nervozita. Ale já už taky nejsem nějaký mladý kluk, jsem celkem ostřílený borec. Vím, jak se chovat. Kluci jsou normální, já taky, věřím, že integrace proběhne v pohodě.

Čím chcete týmu pomoci?
Nechal bych to spíš na hřiště, tam to budu chtít ukázat, pokud se tam dostanu. Je pravda, že jsem poctivej kus chlapa, měřím 199 centimetrů, nějaké kilo živé váhy tam je. Kluci mají občas nějaké narážky. (usmívá se) Takové parametry nejsou úplně normální.

Národní mužstvo čekají tři zápasy za týden. Zvyšuje to vaši šanci na debut?
Určitě věřím, že dostanu příležitost, od toho tady jsem. Myslím, že mě trenér chce vidět v tréninku i zápase. Já se mu budu chtít odvděčit, že mi poslal nominaci a klukům pomoci udělat dobré výsledky.

Co říkali na vaši nominaci v klubu?
Byli nadšení, protože majitel a trenér, kteří mě přivedli, mě berou jako svého člověka. Jsou hrdí, že z málo známého týmu dostane hráč do reprezentace. Ale nejsem jediný, jsme tam čtyři, klub se dynamicky rozvíjí.

Za rok se hraje mistrovství Evropy. Děláte si naděje na účast na šampionátu?
Neupínám se na to, je to zbytečné, jen bych na sebe vyvíjel tlak. Ale teď jsem tady a jsem hladový. Chci být i na dalším srazu, takhle to mám celou kariéru.