„Prohrát v poslední minutě prodloužení, v tom je fotbal krásný,“ říká.

Kdo by čekal chmury a utrápený obličej, mýlil by se. On se svou devatenáctkou sice prohrál s Němci v semifinále mistrovství Evropy brankou v poslední minutě prodloužení, přesto mezi novináře přišel s lehkým úsměvem.

Jakoby jeho holá lebka svítila do ponuré noci ve znamení snad ještě lepších zítřků. „Na šampionátu jsme se utkali s fotbalovými velmocemi a obstáli jsme,“ říká hrdě Jakub Dovalil, trenér české bronzové reprezentace.

Trenére, skončili jste třetí na Euru. Je tohle pro vás i kluky vrchol?

Říkal jsem to sice před semifinále, ale… Obvykle bývá vrcholem až finále… Byl to taktický boj a zápas ve stylu KO. Sice jsme prohráli, ale byli jsme důstojným soupeřem.

Jak byste zhodnotil celý šampionát?

Pokud se nic nestane, Tomáš Necid by měl vyhrát nejlepšího střelce. To je pozitivní. Splnil se i cíl, že jsme se dostali do na mistrovství světa. Teď máme bronz, i když smutný…

Od roku 2001, kdy se začaly hrát turnaje devatenáctek, Česko patří k nejlepším v Evropě. To teší, ne?

Těší mě hlavně, že jsme byli fotbalovým velmocím rovnocenným soupeřem. Ano, je to třetí bronz od 2003 do 2008. Ale klidně bych rád měl i jiný kov.

S tímto ročníkem jste vybojoval už před dvěma lety stříbro na mistrovství Evropy sedmnáctiletých, kolik kluků má potenciál na seniorskou reprezentaci?

Obecně si myslím, že ročníky 1987 – 1989 jsou hodně silné. Já mohu jen doporučit, poslední slovo je na trenérovi. Základ ale je, aby hráli stabilně první ligu.

A koho byste doporučil, řekněme při rostoucí výkonnosti výhledově tak za čtyři roky.

Byli by to tak dva, tři nebo i čtyři hráči… Tomáš Necid. Honza Morávek, Lukáš Mareček. Ale nechci se nikoho dotknout. Vyletět může kdokoli.

Co jste klukům v kabině říkal?

Hráčům jsem poděkovali za zápas a za reprezentaci země. Odvedli slušnou a kvalitní práci.