Nezapomenutelný český fotbalista Karel Poborský, který během bohaté kariéry oblékal dresy obou pražských „S", oslavil včera 45. narozeniny. A oslava to byla stylová.

„Jsem v Austrálii," ozval se redakci Deníku. S legendami Manchesteru United vyrazil na utkání do Perthu. „Samozřejmě, že všichni asi znají a pamatují si můj gól na mistrovství Evropy proti Portugalcům. Je pravda, že diváky nejvíc zaujal, v mé kariéře mi asi pomohl nejvíc," vzpomíná třeboňský patriot na stříbrné ME 1996.

Bývalý záložník, který je se 118 odehranými zápasy druhý v počtu startů za český reprezentační tým, si nedělní pražské derby pochopitelně nenechá ujít.

Jak se těšíte na zápas v Edenu?

Budu se dívat. Sešlo se to tak, že to bude divácky hodně zajímavé. Slavia je v laufu, i když teprve teď se ukáže její síla. Nemyslím ani tak v derby, ale v situaci, kdy každý bod bude rozhodovat o tom, jestli dojdou až k titulu, nebo ne. Oni se dostali do role, že najednou musí, což je velice těžké. A Sparta? Vidíme všichni. Prochází obrovskou krizí. Sportovní i v klubu. Letos už mají čtvrtého trenéra, to také vypovídá o lecčems. Určitě si derby nenechám ujít. Těším se na něj.

Co jste si odnesl z cesty s legendami Manchesteru do Austrálie?

Moc. S těmito fotbalisty je radost hrát. Je pravda, že jsme prohráli nula tři. Hráli jste proti Australanům, to je zvláštní výsledek. Manchester United neprohrává nikde na světě…

Nebudu se vymlouvat, ale tentokrát byla nominace proti nám složená trochu divně. Byly to sice také australské legendy, ale dostřídávali pětadvacetiletí kluci. To je na nás staré pány už prostě moc. Je pravda, že tentokrát si i čtyři od nás natrhli sval. To bylo zvláštní, to jsem nikdy nezažil.

Asi špatná zimní příprava…

Asi. (smích) Během prvního poločasu museli čtyři odejít. Pro nás se to prostě sešlo nějak hůř, výsledek nula tři byl zasloužený, nemilosrdný, to musím přiznat. Jinak to ale byl pohodový zájezd. Užili jsme si to.

Je vám 45 let, stále se potkáváte s vynikajícími hráči. Stačíte rekapitulovat, co všechno jste dokázal?

Neberu to jako nějaký mezník. Čtyřicet pět to je, ale beru to jako číslo. Relativně musím zaklepat, že mi zdraví drží. Má to být hranice něčeho? Já to tak necítím. Co se týká bilancování, mám stále možnost hrát za Manchester United, i když samozřejmě v úplně jiné kategorii. Zatím nemám pocit, že bych měl něco rekapitulovat. To si nechám na další dobu.