Jak je důležité míti Rossiho. Tak by se mohl jmenovat nový seriál, natočený podle skutečných událostí. Zatím existuje scénář minimálně pro tři díly.
1. Muž z Brna – bezchybným centrem vyzval Rossi k vítězné hlavičce Janotku. 2. Muž z Olomouce – tři body po Rossiho centru zařídil Kobylík. 3. Muž z Prahy – Rossiho one man show, gólová asistence, rozhodující gól přidal pro jistotu sám.
„Mám z toho velkou radost, že můžu klukům takhle pomáhat,“ usmíval se jindy zamyšlený muž z Ria.
Ale ne slavného de Janeira. Daniel Silva Rossi totiž pochází z dvousettisícového města ve státě Sao Paulo, které se jmenuje Rio Claro. Slovo claro může v překladu znamenat i přízvisko slavný.
Vy jste v zápase proti Žižkovu zařídil Sigmě tři body. Jak se cítíte?
Není důležité, jak se cítím já, ale že jsme získali tři body. A to i přesto, že nám chyběli klíčoví hráči jako Hořava nebo Melinho. Hráli jsme velice dobře. Je skvělé, že jsme dokázali podruhé za sebou vyhrát venku. Ale teď nás čeká další těžký domácí zápas a v tom ty body musíme potvrdit a znovu vyhrát. Pak jedině můžeme usilovat o vyšší příčky v tabulce.
Váš přesný centr nalezl gólového adresáta už ve třetím utkání po sobě. Je to nacvičený signál?
Ano. Trénujeme tyto situace pořád. Na Žižkově to zase vyšlo. Těch šancí tam však bylo i víc. Měli jsme spoustu standardních situací okolo půlky, protože se často faulovalo. Ale já jsem šťastný, že to vyšlo alespoň jednou. A myslím, že jsou za to šťastní všichni.
Byl to pro vás nejlepší zápas, co jste v Olomouci odehrál?
Ne, to asi nebyl. Celkem se mi ten zápas povedl. Ale to, že máte nahrávku a vstřelíte branku, ještě nemusí automaticky znamenat nějaký fantastický výkon. Já teď hraji na postu pravého obránce, mám zejména defenzivní úkoly. K balonu se tak nedostanu tolik, jako když jsem hrál v záloze. A snažím se užívat si každý kontakt s míčem.
Přestože hrajete v obraně, vaše ofenzivní statistika v posledních třech kolech je úctyhodná. Sigma vstřelila pět branek, čtyři z nich měly váš rukopis. To je na pravého beka hodně dobré…
Ale jo, to zase ano. (smích) Já myslím, že je to i díky tomu, jakou roli mi určil trenér Psotka. Dal mi na pravé straně obrovskou volnost. Můžu hodně chodit dopředu. To je pro mě velice důležité, protože rád útočím. Někdy si připadám spíš jako záložník. Mám z toho velkou radost, že můžu klukům takhle pomáhat.
Scházel vám v Praze na hřišti váš krajan Melinho?
Když hrajeme spolu, máme takové zvláštní spojení. (smích) Samozřejmě i proto, že jsme ze stejné země, mluvíme stejným jazykem a v něm i přemýšlíme. Když si sběhne na moji stranu, tak si spolu vždycky dobře zakombinujeme. Ale na Žižkově hrát nemohl ani on, ani Hořava. A ti, co je nahradili, zahráli velice dobře. Nepožitek s Kobylíkem odvedli obrovský kus práce a odehráli úžasný zápas. Kdybych náš výkon měl zhodnotit jedním slovem, tak je to Tým. Proti Žižkovu to byl výborný kolektivní výkon, všichni běhali, všichni se vraceli do obrany. To je velice důležité, a já doufám, že si tuto vlastnost udržíme i do dalších soubojů.
V návaznosti na kvalitní výkony se už vaše jméno začíná v médiích hodně skloňovat. Pociťujete to nějak?
Já myslím, že to je normální. Když dáte gól nebo na něj nahrajete, vždycky se vás na to někdo zeptá. Já tu dělám jen svoji práci, která mě baví. Jsem rád, že Sigma vyhrála, protože jí to pomůže a fanouškům to udělá radost. Proto není podstatné, jestli se baví o vás, nebo o někom jiném. Hlavní je dělat poctivě svoji práci a výsledky pak přijdou.
Když se ještě vrátím k té brance, která rozhodla zápas na Žižkově. Neměl brankář Bartalský špatně postavenou zeď?
To já zase tak nedokážu posoudit. Je to věc gólmana, jak si to postaví. Já se do toho opřel a prošlo to. Svoji roli v tom určitě sehrál i ten žižkovský terén, protože střela před brankářem dvakrát skočila. To hřiště bylo opravdu strašné. To snad ani nepatří do Evropy. (smích)
Kulečníkový stůl to zrovna nebyl. Vám jako Brazilci s vytříbenou technikou to muselo vadit hodně.
Myslím, že to muselo vadit všem. Tak hrozné hřiště jsem dlouho neviděl.
Vypadá to, že Sigma nabrala slušnou formu, vyhráli jste tři zápasy v řadě. Vidina evropských pohárů tak nabyla opět jasnějších kontur. Myslíte, že je to ve vašich silách?
Musíme přemýšlet krok za krokem. Před jarem jsme na poháry mysleli, a viděli jste sami. Prohráli jsme doma se Spartou, prohráli jsme v Jablonci. A potom jsme doma vybouchli s Kladnem. Už proto je na místě, abychom se drželi co nejvíc při zemi. Zajímá nás jen příští zápas a až bude po něm, tak půjdeme do dalšího. Účtovat se bude až na konci ligy a zatím nikdo neví, jak to dopadne.