Byla středa 23. února 2000. Vzpomínáte? V roce 2000 byl premiérem Miloš Zeman, Temelín začal dodávat proud do sítě a lotři z Al-Káidy plánovali krvavé 11. září.

Uteklo víc než patnáct let od premiéry v Dublinu a Rosický pořád hraje za reprezentaci. V pátek ho na Islandu čeká další velký večer. Večer, kdy mu bude fotbalový národ na dálku gratulovat.

Nejvíc zápasů v reprezentaci118 Karel Poborský
113 Petr Čech*
99 Tomáš Rosický*
93 Milan Baroš, Jaroslav Plašil*
91 Pavel Nedvěd, Jan Koller
90 Zdeněk Nehoda
87 Pavel Kuka
84 Jiří Němec
81 Vladimír Šmicer
78 Tomáš Ujfaluši, Marek Jankulovski
75 Ladislav Novák, Marián Masný
74 Vratislav Lokvenc
73 František Plánička

S hvězdičkou jsou aktivní hráči

Kapitán odehraje 100. zápas za národní tým. „Je to milník, ale nejvíc mi záleží na výsledku týmu. Na Islandu chci uspět," říká Rosický.

Není nostalgik, navenek se nedojímá. Na Dublin 2000 má jen matné vzpomínky a po letech netuší, jestli mu zůstala nějaká památka. Míč? Tkaničky z kopaček? „Možná mám někde schovaný dres."

Musíme být tedy nostalgičtí za něj: nejen proto, že bude po Karlu Poborském a Petru Čechovi teprve třetím hráčem, jenž dosáhl na reprezentační stovku.

Když měl tenkrát v Irsku premiéru, vedle něj ještě zářili stříbrní hoši z Eura 96 a v útoku řádil nezastavitelný tank Koller. Za patnáct let se generace kolem Rosického vyměnila: v tuhle chvíli je v nároďáku věkově i služebně nejstarší, kolem sebe má hráče i o 12 let mladší.

Protože Rosa

V jeho případě však platí, že věk je jen číslo. Když je fotbalový básník na place, pro jeho kumpány platí: dej míč Rosovi, zbytek zařídí on. Umí originální přihrávky, umí překvapit v pravou chvíli, umí magickou střelu šajtlí (vnějším nártem).

Nejspíš by to takhle nenazval, ale jeho příběh je fotbalová pohádka. Začínal na škváře mezi paneláky na pražském Proseku, od sedmi válel ve Spartě, od čtrnácti jej zastupuje prominentní agent Pavel Paska. Ve dvaceti, necelý rok po reprezentačním poprvé, šel za půl miliardy korun do Dortmundu, kde mu rychle začali říkat Malý Mozart.

Na stý zápas za nároďák nemusel čekat až do dneška. Jenže jej brzdila častá zranění a i v březnu před přátelákem na Slovensku jej trenér Vrba raději preventivně poslal zpátky do Londýna. Do města, kde žije devět let.

U Vrby má místo jisté

V Arsenalu se většinu jara trápil. Nehrál, aniž by věděl proč. „Směju se, ale moc mi do smíchu není," vyprávěl reportérům během reprezentačního srazu. Neví, proč za duben a květen odehrál jen devět minut. Neví, proč kouč Wenger využil opci a nechal si jej v Arsenalu i pro následující sezonu.

„Je to neuvěřitelné. Nedostává sice tolik prostoru, kolik bychom si představovali, ale přijde na nároďák a jsem překvapený, co všechno dokáže. Už jsou na něm vidět roky, ale s míčem zůstává úžasný," poklonil se reprezentační kouč Pavel Vrba. „Pokud je fit, má u mě místo v sestavě jasné."

Dokdy? Rosický si dává horizont do Eura 2016. „K tomu jedinému se teď upínám. Reprezentace je pro mě motor."

Díky té větě pochopíte, proč dnes bude hrát už posté.

Velké turnaje s Tomášem Rosického

Euro 2000. Bylo mu devatenáct, když odehrál první dva zápasy místo potrestaného Patrika Bergera. „Skvělá zkušenost," říkal coby nejmladší člen týmu, který vypadl už ve skupině. Mimochodem, tenkrát ještě hrál ve Spartě.

Euro 2004. Ve třiadvaceti patřil k nejzářivějším hvězdám party, které experti během turnaje prorokovali zlato. Kromě zápasu s Německem odehrál všechno, tehdy už měl na dresu magickou desítku a válel vedle Pavla Nedvěda. Po semifinálové porážce s Řeckem litoval: „Moc mě to mrzí."

MS 2006. Už v kvalifikaci nasázel sedm gólů a hned v prvním zápase proti Americe dal další dva první z 27 metrů. Chválil ho sám Pelé, ale on říkal: „Na euforii je ještě brzy." Měl pravdu, Češi pak dvakrát prohráli a jeli domů.

Euro 2008. Tenkrát už byl v nároďáku kapitán, ale na place nekmital: před turnajem musel na operaci podkolenní šlachy. Osudový zápas s Tureckem, ve kterém Češi během poslední čtvrthodiny nečekaně ztratili dvougólové vedení, smutně sledoval na lavičce o berlích.

Euro 2012. Další prokletý turnaj. Kvůli trablům s achilovkou střídal v poločase druhého zápasu a v Polsku si už nezahrál. Přestože se na dva dny odjel léčit do Prahy, minul jej rozhodující mač ve skupině i prohrané čtvrtfinále s Portugalskem.

MARTIN MLS