Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pravý bek Juraj Chvátal přišel s cílem odehrát co nejvíce zápasů. Zatím si rozhodně nemůže stěžovat. „Chtěl jsem hlavně hrávat a sbírat zkušenosti, česká liga má svoji kvalitu," tvrdí mladík, který si na podzim připsal už osm ligových startů. Zítra by měl v Mladé Boleslavi čelit jednomu z nejsilnějších útoků v lize.

Mladá Boleslav neprohrála už šest zápasů v řadě a v lize nastřílela 25 branek. Čekáte od domácích ofenzivní smršť?

Hlavně čekám hodně těžký zápas. Mladá Boleslav má skvělý tým a hraje výborný kombinační fotbal. Společně se Spartou dala v lize nejvíc branek. Je to pro mě další velká motivace, ale nemám strach. Dokázali jsme pochytat i silné útočníky Plzně, myslím, že se nemáme čeho bát. Když se k nám přikloní štěstí, tak bychom mohli utnout i tu jejich šňůru bez prohry. Musíme hlavně zvládnout začátek zápasu.

V uplynulém kole vám proti Baníku úvod moc nevyšel, že?

Vstoupili jsme do zápasu zle, to je pravda. Vyvrcholilo to brankou Ostravy už po nějakých deseti minutách. Ani já nemůžu říct, že jsem hrál bez chyb. Byly tam od soupeře nebezpečné akce, kterým jsem mohl zabránit.

Ještě do konce poločasu jste dokázali zápas otočit. Bylo přesto v kabině rušno? Musel trenér zvednout hlas?

Trošku hlas zvýšil, ale hlavně jsme si řekli, co je potřeba zlepšit. Věděli jsme, že naše hra není dobrá. Na druhou stranu musím říct, že Baník vůbec nepřipomínal poslední mužstvo tabulky – hrál výborně. Měl hlavně rychlý přechod do útoku, ale druhou půlku už jsme zvládli. Byly to hodně důležité body.

Po třetině ligy je Slovácko na šestém místě tabulky. Čekal jste takové postavení?

Když se mám přiznat, tak jsem nad tím ani nijak nepřemýšlel. Šel jsem do Slovácka s tím, abych pravidelně hrával. Šesté místo je výborné, chceme se porvat o horní příčky, ale čeká nás ještě několik těžkých zápasů, nebude to jednoduché.

Sedm zápasů jste odehrál bez vystřídání, proti Bohemce jste naskočil v závěru. Jste s herním vytížením spokojený?

Zatím ano, ale v mojí hře je ještě hodně chyb, takže je potřeba trénovat a trénovat. Doufám, že do konce podzimu ještě nějaký zápas odehraji. Když se dívám na podzim ve Slovácku, tak ho musím zatím hodnotit kladně. Hraji ligu – to je pro mě nejpodstatnější a velký krok vpřed.

Do mužstva se vrátil uzdravený Martin Kuncl, který hraje na stejném postu. Cítíte větší konkurenci?

Samozřejmě, ale konkurenci a tlak jsem cítil, i když byl Kuny na marodce, je zdravá. Do tréninků dávám všechno, musím doufat, že se prosadím i do dalších zápasů.

Pomohlo vám angažmá ve Slovácku i do slovenské reprezentace do 21 let?

Myslím, že ano. Když jsem byl ve Spartě, tak jsem hrával za juniorku, nebylo to ono. Každý start v lize mně pomáhá sbírat zkušenosti.

Jste v kádru trenéra Pavla Hapala, ale v posledních dvou zápasech jste nenastoupil. Jaká je vaše pozice v reprezentaci?

Byl jsem v nominaci, ale proti Kypru jsem zůstal na tribuně. Na lavičce jsem byl v zápase proti Holandsku. Je jasné, že jsem chtěl hrát, ale nestěžuji si, sestava je věc trenéra, ale zklamání trošičku bylo. Na druhou stranu jsme vyhráli, za to jsem rád.

Už v sedmnácti jste nastupoval ve slovenské lize za Senicu. Po kom jste zdědil talent? Pocházíte z fotbalové rodiny?

Otec hrával druhou ligu za Velké Leváre, to je kousek od naší vesnice Závod. Mám devět sourozenců, je nás šest kluků a čtyři holky. Dva bratři hrají za muže v moravském Svatém Jánu a dva za žáky, takže fotbalistů máme doma dost.

Je otec také vaším největším fanouškem?

Ano, je, ale většinou kritizuje, málo chválí. Do Uherského Hradiště je to od nás asi hodinka cesty, takže mám podporu z rodiny přímo na stadionu.

Vy sám dojíždíte, nebo jste si našel v Uherském Hradišti bydlení?

Jak je čas, podle tréninků a aktuální přípravy na zápasy. Mám v Hradišti pokoj, když je volno, tak zajdeme s kluky na kafe nebo do kina. Asi před čtrnácti dny jsem koupil auto, takže teď už bude cestování domů snadnější.

Jezdí za vámi i přítelkyně?

No, momentálně žádnou nemám, zatím pořád hledám.

Juraj Chvátal má devět sourozenců. Jsme fotbalová rodina, říkáUherské Hradiště – Tady jsou, seřazeno pěkně od nejmladšího. Marek, Richard, Jarmila, Juraj, Dominik, Martin, Lukáš, Monika, Veronika a Kristína. To jsou děti Viery a Jaroslava Chvátalových ze Závodu, vesnice kousek od Malacek. Jenom těžko byste hledali ve statistikách Synot ligy fotbalistu, který má víc sourozenců jako Juraj Chvátal. Je to neuvěřitelné, ale když se sejde k obědu rodina Chvátalových, tak potřebují dvanáct židlí. „Všichni si máme kam sednout, všechno už je od rodičů připravené," říká čtvrtý nejmladší z rodiny. Obránce Slovácka přišel na svět jako sedmý v pořadí. Je jasné, že rodiče museli svoji starost o potomky dělit, ale Juraj si na nějakou menší péči nestěžuje. „Nikdy jsem necítil, že by rodiče měli na mě míň času. Když jsme byli malí, tak to určitě neměli jednoduché, ale já od patnácti bydlím sám, takže v pohodě," usmívá se. V kariéře to Juraj zatím dotáhl nejdál. Hraje ligu a v hledišti Slovácka má pravidelnou podporu od svých sourozenců, ale před stadionem žádný menší autobus nebo mikrobus ze Závodu nehledejte. „Jezdí se autem, pravidelně rodiče a ze sourozenců ten, kdo má čas. Střídají se, fotbal je baví, jsme fotbalová rodina," vysvětluje defenzivní štít Slovácka.