V jediném jarním zápase už Aleš Gall na lavičce chyběl, nahradil ho Ladislav Čurgali. Šluknov porazil Liběšice 4:1. „Výhra byla pro trenéra, uděloval pokyny v kabině přes telefon,“ řekl tehdy Čurgali.

Sympatický trenér a hlavně člověk tak bude kopanou sledovat z fotbalového nebe. „Bohužel nás opustil náš trenér a kamarád. Rád bych se s ním, za nás fotbalisty, touto cestou rozloučil. Co na něm bylo mimořádné, byl pozitivní přístup. Nikdy nezkazil žádnou legraci, měl přirozenou autoritu a byl pro nás velkým vzorem. Nic pro něj nebyl problém, kdykoliv a s čímkoliv pomohl a nečekal za to vděčnost. Když měl on sám zdravotní problémy, tak si neztěžoval. Proto i jeho úmrtí bylo pro hodně lidí velkým a nečekaným překvapením, přestože s nemocí bojoval delší dobu," sdělil Ladislav Čurgali.

Karel Krejčí.
Srdcař a ras jako Hnátek? Krejčí měl autoritu, jednou vedl i dva týmy najednou

„Při každé vzpomínce na něj se nevědomky usmívám, protože na Aleše máme krásné a veselé vzpomínky. Například si vzpomínám, když jsme po sportovní akci šli na pivo a Aleš při odchodu domů osedlal před restaurací cizího koně a odjel na něm. Byl to obrovský sportovec, ve svém věku dokázal konkurovat daleko mladším. Výborný fotbalista, hokejista, lyžař, tenista. Všichni sportovci ve Šluknovském výběžku ho znali a všichni se shodneme na tom, že byl sluníčko, které dodávalo nám všem energii a chuť sportovat a zlepšovat se. Do posledních dnů nás trénoval a když už nemohl chodit, tak aspoň na dálku radil. Rádi bychom mu poděkovali za vše při rozloučení, či mu věnovali minutu ticha a bojovali za něj při utkání, ale dnešní situace to nedovoluje. Přesto Aleši věř, nikdy nezapomeneme,“ uvedl zcela upřímně Ladislav Čurgali.

Na trenéra ale vzpomněl také Emil Mikula, útočník a nejlepší střelec Šluknova. „Pro mě pan Gall hodně znamenal. Když jsem se vracel z Německa do Šluknova, tak jsem moc obdivovatelů neměl. A myslím si, že mě tu moc lidí vážně nemuselo. Pan Gall mě po pár trénincích vzal stranou a řekl – postavím to na tobě, dokážeš rozhodnout zápas a kluci to postupem času pochopí. Udělám tě kapitánem. Moc lidí okolo to nebralo dobře, ale on mi věřil, což mi strašně pomohlo. Obdivoval jsem na něm, že i šedesáti letech byl na tréninku lepší, než většina našich dorostenců (smích). Byl hodně upřímný, nikdy si nestěžoval a fotbal opravdu hodně miloval. To, že už není mezi námi, mě hodně bolí a nesu to hodně těžce,“ podotkl Mikula.

„Zahrál jsem si s ním za starou gardu Vilémova. Bylo to v létě proti Teplicím. Pak jsme se vždy pozdravili. Každopádně to byl hodně pohodový chlap,“ prohlásil vilémovský trenér Vlastimil Chod.

Pro více článků o Okresním přeboru klikněte na epizodu (začínáme 1. dílem)