Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Přiznal, že jeho vyrovnávacímu gólu vydatně pomohlo štěstí. A také to, že po poločase už se utkání v podstatě dohrávalo, oběma týmům docházely síly.

Záložník Jaroslav Černý Slavii podruhé v řadě přivedl na plochu s kapitánskou páskou, obvyklý kápo Vlček opět zůstal jen na lavičce. Černý se ale ukázal jako správný vůdce, když vstřelil jediný gól týmu z Edenu.

Už se vám někdy „povedl“ centr tak, jako v Teplicích ve 41. minutě?

(úsměv) Takhle kuriózní gól jsem ještě nedal. Samozřejmě mi pomohlo i štěstí.

Jak jste před inkriminovaným momentem na hranici vápna uvažoval?

Záměrem bylo poslat míč za obranu, viděl jsem, že tam nabíhá Adam Hloušek. To, jak to dopadlo, je samozřejmě štěstí.

Tušil jste už ve chvíli, když vámi centrovaný balon letěl, že by se mohl odrazit od tyče a zapadnout do sítě?

V duchu jsem si něco takového říkal. Vzal jsem míč trochu šajtlí, tím se roztočil. Ale přece jen to pro mě pochopitelně bylo překvapení, stejně jako pro celý stadion.

A tak jste odčinil předchozí zaváhání, kdy jste ve skvělé pozici vysoko přepálil branku…

Určitě, měl jsem dát branku, jednalo se o jasnou šanci. Jenže mi míč šel na pravačku a tu mám spíš na opírání (smích).

Vyrovnali jste v závěru poločasu, byli nabuzení. Ale ve druhé půli jste obrat nedokonali, tempo hry obecně kleslo. Proč?

Už docházely síly, nám i Teplicím. Vliv mělo i úmorné vedro. Bylo znát, že oba týmy mají v nohou nedávné zápasy v předkole Evropské ligy.

Naznačujete tím, že nejste dostatečně trénovaní na to, abyste vydrželi v režimu čtvrtek – neděle – čtvrtek?

To zase ne. V těchto případech jde hlavně o zvyk. Zatím je teprve začátek sezony…