„Získáme titul a oslavíme ho na novém stadionu v Edenu,“ radovali se slávisté.

Situace čtyři kola před koncem soutěže? Nový stánek by mohl být připraven, velmi pravděpodobně ale nebude proč juchat. Slavia podlehla 1:3 Teplicím, na vedoucí Spartu ztrácí tři body.

Kam se poděl bodový bonus? A proč se sparťanům opět dere na rty škodolibý pokřik „věčně druzí“?

Velké rošády v sestavě. Zranění, ta sešívané sužovala i na podzim. Ale – i přesto, že kádr nebyl extrémně široký – se dařilo. V zimě přišlo sedm nových (kvalitních) tváří. A Slavia paradox-ně ztratila svou vlastní (herní) tvář. „Ještě není konec, o tomhle se budeme bavit po sezoně,“ odpověděl vyhýbavě kouč Karel Jarolím. Je však zřejmé, že prakticky žádný z jeho svěřenců momentálně nemá jistotu, že v příštím utkání znovu nastoupí a na jakém to bude postu.

Ztráta tahouna. Stanislav Vlček vystřílel historický postup do Ligy mistrů a odešel do Anderlechtu. Vladimír Šmicer nastoupil poprvé na jaře až včera. A je to znát. „Standu se nám nepodařilo úplně nahradit,“ přiznal Šmicer.

Chabá psychika. Ve spojení se Slavií fráze, přesto je třeba ji připomenout. Nedat dvě penalty za jeden zápas (v Plzni) a hned poté další (doma s Libercem), to je především věc psychiky. „Pravda, na tréninku je proměňujeme,“ přiznal Jarolím. Nemluvě o remíze v derby a dětinském vyloučení Kalivody…

Jarolímova přílišná „upřímnost“. V době, kdy boj o titul vrcholí a mužstvo je i tak pod velkým tlakem, dostává ho sám kouč do ještě většího presu. „Martin Vaniak poslední dobou nebyl jistý,“ vysvětlil Jarolím, proč proti Liberci chytal Vorel. Krajčíka na jeden zápas přeřadil do béčka a přiznal, že „nešlo jen o špatný výkon v derby“. Věci, které většinou zůstávají „v kabině“, Jarolím v klíčový okamžik sezony patrně neuváženě ventiloval.