Poslední sraz roku skončil včerejším přátelákem s Dánskem, který se hrál po uzávěrce tohoto vydání, další mise u národního týmu Jurigu čeká až v březnu. Mezitím bude rodák z Karviné vařit v Českém ráji a vzpomínat na zážitky z reprezentační kuchyně.

Co jste vařil před zápasem s Dánskem?
Klasiku: krůtí prsa, kuřecí stehna, kuřecí polévku… Sportovci mají svoje nároky, ale třeba v neděli jsem jim klidně mohl dát telecí pečeni nebo zapékané těstoviny.

Poslyšte, není vaření pro sportovce nuda? Při vymýšlení jídelníčku se musíte hodně omezovat.
Není to nudné, je to složité. Suroviny jsou pořád stejné, ale musíte jídlo připravovat tak, aby si hráči mysleli, že jim pokaždé servírujete něco jiného. Jednou maso zapečete, podruhé podusíte, potřetí ho šoupnete na gril. K tomu si hrajete s různými kombinacemi: čerstvá zelenina, těstoviny… Kdyby bylo jídlo pořád stejné, nikoho by to nebavilo jíst.

Kudy vedla vaše cesta až do kuchyně reprezentace?
S nároďákem jsem spolupracoval už na Euru 2012, vařil jsem v Českém domě a staral jsem se i o tým. Když jsem dostal nabídku, jestli bych nechtěl pokračovat, kývl jsem. Vaření pro sportovce je hodně inspirativní, denně to chce velkou dávku kreativity.

A jak zvládáte cestování? Třeba předloni jste vařil v Kazachstánu.
To byla pro mě zatím největší exotika a velká škola. V každém státě se vaří jinak a mým úkolem je ukočírovat místní kuchaře, aby jídlo vypadalo tak, jak si to přeju. Konkrétně Kazachstánu jsem se nebál: pokaždé bydlíme v nejlepších hotelech, kde bývá všechno v absolutním pořádku.

Bylo všechno v pořádku i na letošním Euru?
Čistě fotbalově: věřil jsem, že postoupíme ze skupiny. Fotbal miluju, takže jsem byl z brzkého konce hodně zklamaný.

A jinak? Co se vám vybaví, když se řekne Euro 2016?
Šestnáct hodin denně v kuchyni. Žádné volno, žádné výlety po Francii. Jezdil jsem vlastně jen na zápasy: do 70. minuty jsem seděl na tribuně, pak jsem sešel do kabiny a nachystal klukům občerstvení, aby mohli po zápase doplnit energii.

Požadavky Jarolíma: ovoce ano, pečivo ne

Jak se na vás dívali Francouzi, když jste si do jejich gastronomického ráje přivezl suroviny z Česka?
Francie je sice gastronomická velmoc, ale kde konkrétně? V kterých místech? Když jedete někam na hotel, nevíte, jestli v okolí seženete přesně to, co potřebujete. Pokud si to přivezete z domova, máte jistotu a čistou hlavu. Žádné nervy.

A Francouzi?
S místním týmem jsem vycházel perfektně, byli maximálně vstřícní a nezažil jsem s nimi jediný problém.

A s trenérem Jarolímem? Když v létě nastoupil k reprezentaci, údajně vám razantně seškrtal jídelníček.
Nevěřte tomu. Že se o něm říká, že je pes na životosprávu? To se mi nezdá, mně se s ním spolupracuje perfektně. Hned na začátku mi řekl svoji představu a já podle toho každý den pracuju. Hlavní je, že ví, co chce.

Co tedy chce?
Víc zeleniny a ovoce, ryby či bílé maso.

A co nechce?
Příčí se mu pečivo, takže odpoledne a večer už ho hráčům nedáváme.

Chodí za vámi a poroučí si, co chtějí?
Kdepak, zmlsaní nejsou. Ale když někdo chce bezlepkové těstoviny nebo chléb, samozřejmě vyhovím. Obecně jsou kluci se mnou snad spokojení: ještě nikdo za mnou nepřišel s tím, že by mu nechutnalo.

Mimochodem, jak velký podíl máte na výsledcích týmu?
Znáte to, když se vyhrává, je všechno dobré. Jakmile se nedaří, hned se to z legrace hází na kuchaře: Může za to on! (usmívá se)

Pane Jurigo, nosíte v hlavě nějaký sen? Třeba vaření v Rusku?
Myslíte mistrovství světa 2018? To by byla velká výzva! Měl bych dvě Eura plus světový šampionát. V ten moment bych byl hodně spokojený kuchař.