O osm let později se nad trávníkem opět nese: „Pééťo, utíkej.“ Tentokrát se však hraje na stadionu Dynama České Budějovice na Střeleckém ostrově. V nejlepším jihočeském klubu piluje lajnu na postu pravého beka talentovaný devatenáctiletý mladík. Ano. Petr Řehoř.

„Vzpomínám si, jak jsme hrávali ty turnaje jako děti,“ vrací se proti běhu času. „Moc mě to bavilo.“ Má zkušenosti z reprezentačního mládežnického výběru, pravidelně hrával dorosteneckou ligu a teď už je v kabině „áčka“ s nejlepšími českobudějovickými fotbalisty.

Co mu zůstalo z turnajů dodnes? Těžko se smiřuje s porážkou. „Prohrát nechce nikdo. Poráželi jsme okolní školy, ale se speciální fotbalovou, kde byli pohromadě hráči Dynama, to bylo vždy strašně těžké.“
McDonald's Cup je unikátní právě v tom, že nesoupeří kluby, ale školní třídy. „My dětské akce brali prestižně.

A chtěli jsme se vytáhnout před spolužačkami,“ usmívá se brzy dvacetiletý mladík.

Tatínek Petra Řehoře také hrál fotbal. Na velmi slušné úrovni. Góly střílel i na rakouských trávnících. Nejdál to ale dotáhl s píšťalkou. Jako rozhodčí byl dokonce arbitrem ligových zápasů. Kariéru svého syna sleduje odmala. „McDonald's Cup je příjemná soutěž. Hecovali jsme se s ostatními tatínky jako malí kluci. Trenéři si tam někdy vybrali i talenty, které pak zvali a vzali do klubů.“

Maminka Lída Řehořová paradoxně fotbal moc ráda nemá, ale svému synovi drží palce. „Peťovi jsem vždycky fandila, i když fotbalu vůbec nerozumím. O to víc zápasy prožívám. Líbí se mi, když utíká s balonem a nikdo ho nemůže chytit. Je pravda, že když hrával turnaje, jako je McDonald's Cup, tak dával víc gólů, teď v áčku už ho občas někdo doběhne.“