Srpen české fotbalové reprezentaci nesvědčí. Jasně to dokazují statistiky letních přípravných duelů v posledních čtyřech letech. Dvě remízy, dvě prohry a výhra – žádná.

Zápasy na konci léta jsou ve všech směrech specifické. Nemají je rády kluby, někdy i samotní hráči. Navíc z nich reprezentační trenéři víceméně nevyčtou nic ze zásadních otázek. V již tak nabitém termínovém kalendáři tvoří letní přípravné duely spíše jen další zbytečnou čárku.

Scénář je po léta prakticky neměnný. Koučům přijedou k zápasu nerozehraní hráči po náročné letní přípravě. Někteří nemají dokonce odehraný ani jeden „ostrý“ zápas. Stejně jako například v posledním případě čtveřice italských krajánků. „Ale třeba zápas se Švédskem před dvěma lety byl kvalitní i přes prohru,“ zavzpomínal reprezentační trenér Karel Brückner.

Hráči víc než motivaci v samotném utkání hledají smysl v setkání po dlouhých měsících v zahraničních klubech. „Nejdůležitější je, že jsme se všichni sešli,“ znělo z úst všech po poslední letní remíze v Rakousku.

„V září budeme rozhodně silnější,“ sliboval pak za všechny brankář národního týmu Petr Čech. Jenže. Statistiky hovoří neúprosně. Po třech letních přípravách ve čtyřech letech přišla prohra i v kvalifikaci. Jen loňský rok byl výjimkou. Šťastná výhra nad Walesem po srpnové blamáži se Srbskem.

srpnové zápasy

18. srpna, 2004
ČR – Řecko 0:0
odveta za semifinále ME, první po odchodu Pavla Nedvěda

17. srpna, 2005
Švédsko – ČR 2:1
po sérii osmi výher přišla porážka, následovala i kvalifikačnív Rumunsku

16. srpna, 2006
ČR – Srbsko 1:3
po neúspěšném MS další herní blamáž v přípravném zápase

22. srpna, 2007
Rakousko – ČR 1:1
nemastné, neslané výkony z kvalifikace pokračují i po letní pauze

 

Brückner tančí poslední tango

TOMÁŠ NOHEJL

Pět tanečních lekcí zbývá na podzim mistru Brücknerovi. A pak možná ještě jeden nablýskaný letní ples v rakouských a švýcarských eurooperách.
Nezdá se pravděpodobné, že by mu teď svaz sebral vedení týmu. Ani když některými médii předčasně „naťuknutý“ Lothar Matthäus ve středu sledoval ve společnosti Pavla Kuky v Prátru mezistátní zápas.

Smiřme se s tím a dopřejme Brücknerovi poslední velké tango. Byť se zcela jistě jeho svist nevyrovná nedávnému portugalskému uragánu. Nechtějme to po lidech z jeho okolí, kteří mu podkuřují, nejsou schopni s ním rovnocenně diskutovat, ale zároveň pak na něho hravě shodí odpovědnost.

Měl by si to uvědomit sám starý bard. Vyleštit perka, nažehlit oblek, do klopy vsunout růži a na tvář úsměv moudrého nadhledu. A s tím na ples vyvést ještě svěžího následníka. Byla by (jeho) škoda, kdyby v pamětích fanoušků zůstal viset portrét věčně nabručeného a nedůtklivého starce.