Pohádka útočníka Martina Fenina, přezdívaného Féňa, nekončila. Hned při bundesligové premiéře v roce 2008 sestřelil Herthu Berlín hattrickem, byl na vrcholu a tisíce fanoušků i fanynek ho zbožňovaly.

Po devíti letech, mnoha fotbalových i nefotbalových kotrmelcích, je všechno úplně jinak…

„Od 24 let, když jsem šel z Německa do Slavie, mi bylo předhazováno, že budu končit. To jsem nikdy nechtěl a nechci ani teď. Hrozně mě oslabovala řada kauz, spekulací a domněnek. Strašně rád dokáži věci na hřišti, že nemluvím do větru,“ řekl na úvod rozhovoru bývalý reprezentant Martin Fenin, o kterého se během kariéry nejednou zajímal i bulvár.

Proč vám zatím poslední pokus o návrat v Brně nevyšel?
V lednu jsem si natrhl vaz v rameni a sám jsem od návratu odstoupil. Jako útočník bych nemohl jít do souboje a to nemělo smysl. Samozřejmě se udělalo zase haló a vypluly další různé spekulace. Docela legrace…

Je vidět, že vás to mrzí…
Šlo o jeden z důvodů, proč jsem váhal, zda s fotbalem pokračovat. Asi bych v sobě už nenašel sílu někomu něco mimo fotbal dokazovat. Bylo toho strašně moc. Dostal jsem se zbytečně do škatulky. Jak říkám, něco dokazovat budu strašně rád na tréninku, v zápasech, třeba i mladším klukům na hřišti. Ale prostě už mě nebaví zákulisní hry a všelijaké domněnky.

Kdy se ukážete na hřišti?
Snad na nějakou minutu naskočím v půlce srpna. Jestli jsem měl nebo mám nějaké jméno, nehraje teď žádnou roli. S Frťou (pozn.: trenérem Varnsdorfu Zdenko Frťalou) jsme se sešli už dřív a nastartovali proces. Já už asi postý nebo postopadesátý, že jo…

A jak se vám vede?
Teď jsem byl s klukama dva tři dny na soustředění, fotbal mě začal zase bavit a mám velkou chuť. Je tady mladý, zdravý, dravý tým.

Co pro váš návrat bude nejdůležitější?
Zdraví. Musím zaklepat, i když teď jsem si trošku hnul se zády a o týden jsme si vše protáhl a nabral nepatrné zdržení. Začátek sezony ještě nestihnu, ale věřím, že jsme na dobré cestě.

Jde tedy o to připravit na návrat tělo? Nabrat hlavně kondici?
No kondici… Trénoval jsem teď dost často sám, naběháno mám. Je ale něco jiného trénovat sám nebo s mužstvem. Teď jsem bohužel na delší dobu z týmového tréninku vypadl. Příprava je jiná a teď je důležité, abych ji přečkal bez zranění.

Fotbal se zapomenout asi jen tak nedá…
Snad ne, řekl jste to vy. Jde i o to, abych se dostal do herní kondice, nabral zápasové zatížení. Zažívám něco jiného, než když člověk běhá na Doubravce.

Důležitou roli při vašem pokusu o restart určitě hraje trenér Frťala. Jak k vašim námluvám došlo?
Úplně náhodou, ve stejnou chvíli a z obou stran. Frťa strašně dobře pracuje s mladýma klukama, chce hrát fotbal a to by mi mohlo vyhovovat. Známe se dlouho, proto je ideální, abychom začali na něčem pracovat společně. Když hrál za Teplice, tak já ještě chodil podávat míče. Když jsem tam začal hrát já, on začínal dělat trenérské školy.

Sám mluvíte s úsměvem o návratu sto nebo sto padesát. Nebojíte se reakce okolí, že vám další pokus o restart nebude věřit?
Ve Varnsdorfu je vše skvěle nastavené, trénoval jsem tam už před dvěma lety, kdy měli postupovou sezonu a já měl podepsáno do Německa. Jdu do známého prostředí, cítím se dobře a pak jde fotbal jednodušeji. Je mi třicet, strašně se těším, svrbí mě nohy.

Berete druhou ligu za dobrý rozjezd?
Já ani nikam výš nekoukám. Jsem rád, za příležitost, že na sobě můžu pracovat. Nedělám si iluze, že budu hrát celé zápasy. S tím se ani nepočítá. Tělo si musí zase zvykat, jde o zákony přírody. Budu muset začít postupně, krok po kroku a uvidíme co přinesou další týdny.

Čili si nestavíte žádné vzdušné zámky?
Určitě ne. Sám jsem zvědavý, jak na tom budu za dva až tři týdny, na těch sto procentech.