Nyní máte za sebou dva zápasy starých gard. Jak často trávíte svůj čas na hřišti?
No mám toho celkem dost. Fotbalová sezona mi vlastně začíná někdy koncem května a končí koncem srpna. Třeba s Bohemkou budu mít asi devět zápasů, chodím ale hrát i za Amforu a Sigi team, který těch zápasů má třeba i čtyřicet. Ty tři měsíce jsou tedy celkem náročné, protože to jsou třeba i čtyři zápasy za víkend. Všechny nás to ale baví a máme to rádi. A já říkám jedno: Dokud člověk může vylézt na hřiště, tak je to pořád ještě dobré.
Je ještě něco, čím se snažíte udržovat ve formě?
Já jsem takový všesportovec. Chodím na tenis, na nohejbal a závodně hraji i nejnižší soutěž ve stolním tenise. Občas si také zajdu zahrát golf. A jsem rád za to, že to všechno ještě stále mohu absolvovat.
Změňme teď trošku téma. Co říkáte na dnešní fotbal? Jak moc se ta hra změnila od vašich dob?
Přiznám se, že bych si se svým stylem v dnešním fotbale asi moc nezahrál. Fotbalovost rychle mizí a celkově si myslím, že pro diváka se hrál atraktivnější fotbal v té naší éře. Bylo daleko více střel a technických fines, zatímco dnes je to zejména o obrovském nasazení. Strašně se ta hra zrychlila a zagresivnila. Navíc jsou hráči čím dál tím více univerzálnější. Nemít na zádech jmenovky, tak už ani nevím, kdo je kdo.
Co dnešním hráčům, podle vás, nejvíce chybí?
Kopací technika, herní inteligence a kreativita. Ale bohužel, právě tohle jsou ty atributy, které ten fotbal dělají hezčím.
A naopak? Je zase něco, co vám chybělo oproti dnešním fotbalistům?
Tak jak už jsem říkal, mají mnohem vyšší nasazení. Taktéž fyzická a silová příprava je úplně někde jinde. To ale souvisí s dalšími věcmi, které za nás nebyly. To jsou třeba různé stravovací režimy či rehabilitace. Když já jsem začínal, tak jsem nikdy nebyl v bazénu s horkou vodou nebo na masáži. Byl jsem totiž nejmladší a nemohl jsem se tam dostat. Dneska mají ty týmy deset masérů, čtyři doktory a dva kuchaře.
Přesuňme se teď do Německa, konkrétně na probíhající Euro. Co říkáte na dosavadní výkony české reprezentace?
Myslím, že tam naši hráči nepředvedli nic jiného, než co hráli doteď. Je to hodně úporné. Nejvíc mi tam chybí, jak už jsem říkal, ta kreativita. Nejvíce mě rozčiluje, že když se dostanou do křídelních prostorů, tak místo aby nacentrovali, raději to zaseknou a vrátí míč zpátky na půlku. Odtud to pak často putuje k brankáři. To je strašné. Nemůžeme prostě dát gól, když tam ten míč ani nepřiletí. Mě jako desetiletého kluka učili něco úplně jiného.
Ale přece jen, máme na šampionátu ze všech týmů ten nejmladší. Vidíte tam ten potenciál alespoň do budoucna?
Nevím. Výhodou ale je, že pokud se toto mistrovství nevyvede, bude se moci ten tým bez nějakých větších změn připravovat na to další. To už ti kluci budou mít nové zkušenosti a budou také více vyhraní.
Ve středu se odehraje zápas doslova o všechno proti Turecku. Jak ho vidíte?
Matematika je jasná. Pokud vyhrajeme, tak tam budeme. Budeme muset holt nastoupit s tím největším odhodláním. Jednoduché to rozhodně nebude, ale já jsem rád, že před tím posledním zápasem ta naděje alespoň stále je. Kdybychom prohráli s Gruzií v té poslední minutě, tak jsme se už mohli pomalu balit.
Proti Turkům bude chybět Patrik Schick. Bude to podle vás velká ztráta, ač nebyl v úplně ideální formě?
Ztráta to bude. Dobrý útočník je potřeba. I ten sebelepší ale potřebuje podporu ostatních hráčů, což zase až doteď tolik nebylo.
Komu, kromě Česka, přejete na šampionátu úspěch?
Je mi to vlastně jedno. Přál bych to mužstvu, které předvede svižnou ofenzivní hru, která se bude divákům líbit. Jinak já osobně to přeji našim, Slovákům a Rakušákům. A podle vývoje to zatím vypadá, že z těch tří na tom budou nejlépe ti Rakušáci. Tak snad někdo z té trojice dojde alespoň někam daleko.
Když teď probíhá to mistrovství Evropy, vzpomenete si třeba i na Bělehrad 1976?
Nene, nejsem typ, který by si prohlížel staré fotky a pouštěl si videa z té doby. Dostanu se k tomu maximálně, když vyrazím třeba na nějakou besedu s lidmi a tam se to pouští. Sám doma bych si to ale opravdu nepustil.
A jak vzpomínáte celkově na tu dobu?
Když to beru ze své pozice sportovce, tak si myslím, že jsme měli krásnou dobu a nemohu si na nic moc stěžovat. Vím ale samozřejmě, že běžní lidé měli svou pozici daleko těžší. My jsme měli tu výhodu, že jsme byli profíci jen v tom, že jsme nemuseli chodit do práce. Měli jsme také lepší finanční stránku než ostatní občané, ale zase ne o tolik, jak je tomu dnes.
Jak často se vás ještě lidé ptají na tu vaši slavnou penaltu?
No, kdybych za každou takovou otázku dostal korunu, tak už jsem milionář a asi se už tady s vámi nebavím (smích).
Co říkáte na vaši milovanou Bohemku? Po loňské pohárové sezoně hrála znovu o záchranu…
Pro mě to zase, oproti jiným lidem, takové překvapení nebylo. Snažím se na to totiž stále dívat svýma kritickýma očima. Uznávám ale, že pád z loňského čtvrtého na letošní třinácté místo je opravdu velký.
Chodíte ještě stále na každý zápas do Ďolíčku na tribunu?
To samozřejmě chodím.
A co na Rapid Vídeň, kde máte dodnes své parkovací místo i čestné místo na tribuně?
Do Vídně také občas zajedu. Jezdíval jsem tam hlavně, když Rapid hrával evropské poháry. To se povedlo i letos. Doufám tedy, že do Evropské ligy postoupí a já se budu moci znovu přijet podívat. Celkově jezdím do Vídně strašně rád, protože se tam ti lidé ke mě chovají moc krásně.
