Bohumil Páník na prahu krásného jubilea a Bohumil Páník před třiceti lety. Je to velký rozdíl?
Před třiceti lety jsem se choval jinak, protože jsem nevěděl to, co vím dnes. Tehdy jsem skončil ve druhé lize ve Zlíně s fotbalem, začal jsem učit nejprve rok ve Vizovicích a potom na 5. ZŠ ve Zlíně a přitom jsem trénoval žáčky. Chyběla mi fyzická zátěž, takže jsem byl jako tygr v kleci. Postupně člověk dozrává. Navíc přišla revoluce, vyjel jsem hrát a pracovat do zahraničí, rozvinuly se nové informační kanály a zpřístupnila literatura, která do té doby byla tabu. Život se zrychlil a nám se otevřel svět. Tak je to dodnes. Záleží jenom na nás, kam a s kým chceme jít.

Co vám přijde na mysl, když zavzpomínáte, jak jste život prožil?
Člověk by neměl nikdy ničeho litovat. Já jsem si ze všech situací, které mě potkaly ať už v osobním, nebo pracovním životě, bral ponaučení. I to špatné se dá obrátit v dobré.

ČTĚTE TAKÉ: Sparta? Je nejlákavější, ale zatím zůstávám ve Zlíně, hlásí Jugas

Ve své profesi jste řadu hráčů vychoval nejen fotbalově, ale i lidsky. Ovlivnil také vás život mezi mladými?
Každý den se tak děje. Jsem součástí jejich života a oni součástí mého. Někdy jsme spolu více než s vlastními rodinami, proto se musíme chápat, týmově spolupracovat a být i tolerantní. S nimi jsem vlastně věčně mladý. (úsměv)

Jste známý zápalem pro fotbal. Nebál jste se někdy, že to s vámi nevydrží manželka?
Ona je dnes součástí mého fotbalového žití, nějak tímto sportem postupně načichla. A já se naopak někdy podřizuji jejím zájmům. Jsou pro mě relaxem a navíc mě posouvají jak po lidské stránce, tak v pohledu na svět. Nebýt jí, už jsem asi netrénoval. Stres je všude kolem nás, ale nesmíte mu podléhat, musíte se umět radovat i z malých věcí. Později se ukáže jejich velikost. A co bych manželce chtěl vzkázat? To, co jí doma neříkám a ona mi to někdy vyčítá: Díky za všechno, mám tě rád.

Trenér Zlína Bohumil Páník

Snů má stále spoustu

V Česku vás fotbalová obec pořádně poznala až v pokročilejším věku. Mrzí vás, že se to nestalo dřív?
Zase mě poznali jinde a já je. (úsměv) Život je tak, jak má být. Některé uzly prostě musíte projít, musíte se zvednout a jít dál. Jinak zůstanete stát na místě a to je chyba.

Vnímáte podzimní jízdu ve Zlíně jako odměnu za to, jak jste si v životě počínal?
Většinou platí, že co zasejete, to sklidíte. Asi jsem zasadil později nebo jsem nevěděl jak zasadit nebo mě jiní nenechali sklidit. (úsměv)

Zůstalo vám něco, co byste chtěl ještě dokázat?
Snů mám spoustu. Postupně si je plním nebo je mi umožněno si je plnit. Potřebuji k tomu všechny dobré lidi, které rád potkávám.

Jaký máte přístup k událostem, jako jsou vaše jubilejní narozeniny, mají pro vás význam?
Spíš je vnímám z toho pohledu, že se člověk setká s celou rodinou a s nejbližšími přáteli. (úsměv)

Pořádáte oslavu?
Měl jsem ji mezi svátky v jednom krásném zařízení. (úsměv)

Jednu várku gratulací jste obdržel už dříve – při podzimní derniéře se Slavií vám blahopřál klub a fanoušci vám dokonce připravili choreografii. Potěšilo vás to?
Ano, tímto všem děkuji. Bohužel jsem si toho při zápase nevšiml, ale manželka se mi o tom zmínila po utkání. Tak jsem se na krásné choreo podíval aspoň ze záznamu. (úsměv)

ČTĚTE TAKÉ: Obránce Zlína Matejov si splnil barcelonské přání. Nejdřív ale zažil drama