U fotbalových či hokejových velkoklubů je to běžná věc a zdroj štědrých příjmů. Dresy, šály a další předměty s logem milovaného týmu – kdo z fanoušků by je nechtěl mít doma?

Prodej klubových artefaktů však už dávno není omezen jen na nejvyšší patra profesionálního sportu. Merchandising hbitě šlape i řadě mančaftů z „pralesa“, byť většinou je tu spíš projevem fanouškovské vášně než finančních příjmů. Deník se podíval, jak to chodí na českých trávnících (a kluzištích).
Šály, dresy, fanoušci
Na objednávku fanoušků
Sigma Hodolany (jde o část Olomouce) sice hraje jen okresní přebor, ale na zápasy chodí klidně i pět stovek fanoušků. Tomu odpovídá i velkorysý merchandising. „Vyrábíme šály, dresy, vlajky, mikiny, kraťasy, hrnky, hodiny, podsedáky. Prakticky cokoliv. Myslím, že v sortimentu si nezadáme s prvoligovými kluby,“ přibližuje předseda Martin Čechovský.

Běžný fanshop ovšem nečekejte. „Funguje to tak, že se fanoušci domluví, o jaký produkt by byl zrovna zájem, a podle toho pak necháme vyrobit určitý počet kusů,“ vysvětluje Čechovský. Počet prodaných kusů není zase tak velký, aby se vyplatilo vyrábět věci masově.
Dres klubu, který nehraje
Union Břevnov
Je libo suvenýr klubu, který se teprve chystá rozčeřit vody mistrovských soutěží? V Praze na Břevnově máte šanci. V tamním SK Union odměňují ty, kteří se rozhodnou přispět na vzkříšení fotbalové tradice na hřišti pod strahovským vysílačem.
Parta místních nadšenců má v plánu pořídit základní vybavení jako sekačku, lajnovačku, sítě, míč a další tréninkové pomůcky, financovat údržbu hřiště a vylepšit zázemí. Z vysněných 240 tisíc korun se zatím povedlo nashromáždit zhruba čtvrtina. Nejvíc na odbyt jdou dresy v ceně patnácti stovek.
Na suvenýrech se nevydělává
Většina oslovených klubů z nižších soutěží přiznává, že výroba šál, dresů a dalších upomínek pro fanoušky rozhodně není cestou k naplnění pokladny. Spíš naopak. „Náklady jsou větší než tržba, takže nic nevyděláme. Obecně za rok prodáme věci v jednotkách, nebo nižších desítkách,“ líčí Pavel Ožana, předseda ostravského TJ Unie Hlubina.

Jde hlavně o propagaci. „Určitě se najde někdo, kdo si občas něco koupí, ale spíše to rozdáváme. Třeba při výročích, případně jako poděkování sponzorům či představitelům města za podporu. Letos jsme slavili šedesát let, zaplatili jsme kolem třiceti tisíc, ale tato suma se nám určitě nevrátí,“ říká Dušan Socha, šéf bohumínského klubu I. B třídy Slovan Záblatí.
Patrioti jsou vděční zákazníci
V Krnově je fotbal sportem číslo jedna. Místní klub suverénně vede krajský přebor, na zápasy chodí davy diváků. A ti se nejen kochají dobrou kopanou, ale rovněž nakupují. Dresy, šály, kšiltovky, náramky, ale i roušky.
„Samozřejmě neprodáváme toho kvanta, jsme přece jen malý klub a hrajeme až pátou nejvyšší soutěž,“ poznamenal kouč FK Krnov Gustav Santarius. „Šál se letos prodalo asi něco okolo osmdesáti kusů, zájem byl i o nějaké dresy,“ dodal. Krnov útočí na postup do divize a věří, že se divácký zájem ještě zvýší.
Vytapetovat si byt
Fanoušek Baníku Most Jaroslav Petráš.
Pravidelnými návštěvníky fanshopů bývají sběratelé a také skalní příznivci, kteří musejí mít všechno, na čem se ocitne logo jejich klubu. Například Jaroslav Petráš z Mostu, fanoušek tamního divizního Baníku. „Suvenýry si kupuju, protože chci mít stále na očích naše barvy. Kdybych mohl, tak si i vytapetuju byt v našich barvách,“ směje se Petráš.
Servis jako v první lize
Sokol Stěžery z Královéhradecka ukazuje, že i v okresním přeboru lze fanouškům dopřát kompletní servis. Prodává permanentky, je aktivní na sociálních sítích, vysílá živé reportáže ze zápasů, organizuje tipovací soutěže (třeba o uzeniny či thajské masáže)… Pořád zkouší něco nového.

„Vyrobili jsme přes 500 kusů hráčských kartiček, které jsme za symbolické ceny prodávali. K našemu překvapení o ně byl neuvěřitelný zájem a prodaly se všechny během jednoho pozápasového večera. Výtěžek jsme následně darovali mladším žákům,“ uvedl Jiří Gabriel, stěžerský útočník a tahoun propagačních aktivit.
Jak to chodí u gigantů
Může samotný prodej dresů (přesněji replik dresů) a dalšího zboží v barvách klubu zaplatit astronomické sumy za hvězdné fotbalisty typu Neymara, Mbappého či Lukakua? Mezi fanoušky se traduje, že ano, ale není to tak jednoduché.
I nejslavnější velkokluby mají z prodeje dresů poměrně málo, obvykle mezi 7,5 a 15 procenty z ceny ve fanshopu. Záleží na smlouvě s výrobcem, třeba Liverpool si nedávno s firmou Nike vyjednal dokonce 20 procent. Při průměrné ceně 80 liber (2400 korun) za jedno „tričko“ to při milionu prodaných dresů dělá pro Liverpool 16 milionů liber (480 milionů korun). Není to almužna, ale rozhodně to nemůže pokrýt náklady na miliardové hvězdy v kopačkách.
V případě merchandisingu pochází nejvíc klubových příjmů z prodeje licence výrobcům. Například Adidas před časem uzavřel s Manchesterem United smlouvu na deset let, během nichž „Rudým ďáblům“ zaplatí 750 milionů liber (přes 22 miliard korun). Výrobcům se to v případě celosvětově populárních velkoklubů bohatě vyplatí.
Kdo globálně prodá nejvíc dresů (sezona 2018/2019)?
1. Manchester United 3 250 000
2. Real Madrid 3 120 000
3. Bayern Mnichov 2 575 000
4. Barcelona 1 925 000
5. Liverpool 1 670 000
6. Juventus 1 615 000