„Návrat byl příjemný. Fotbal dělám takřka celý život a to prostředí miluji. Jsem rád, že jsem zpátky," usmívá se v rozhovoru pro Deník třiapadesátiletý funkcionář.

Navíc se zdá, že jste klubu přinesl štěstí. V první lize válí.
Tohle není o štěstí, v klubu se od mého odchodu změnilo hodně věcí. To, že jsme se dostali do popředí, je i díky tomu. Prozatímní výsledek je však příjemný.

Rozveďte to. V čem je kouzlo Zlína?
V podstatě došlo k energetickému propojení managementu, realizačního týmu a samozřejmě hráčů. Je to na delší povídání. Ty věci musíte cítit, věřit jim, nejde říct, teď se propojíme a jedeme. Hlavně je to o cílených krocích managementu, které tu mají opravdu logiku. Od udržení klíčových hráčů přes efektivní doplňování kádru po odchodech až po permanentní komunikaci s hráči a realizačním týmem atd. Vždyť v životě je pořád čemu se učit. A tady se učíme jeden od druhého. U nás v managementu mají hráči včetně realizačního týmu dveře vždy otevřené, některé věci vidí „po svém", proto jim je chcete podat tak, jak se ve skutečnosti mají. Vzájemná komunikace o čemkoliv pak ve vás vytvoří tu skutečnou víru, se kterou se pak dají dělat „velké věci", a to nejen ve fotbale, ale v životě vůbec.

Užíváte si úspěšného období?
Se slovem úspěch se já neztotožňuji. Mám rád slovo radost a tu nyní zažívám docela pravidelně.

FC FASTAV Zlín – AC Sparta PrahaZdroj: DENÍK/Jan Karásek

Prožíváte ligové zápasy na tribuně?
Jinak než dřív. Ale poslední duel s Jabloncem, který vygradoval vyrovnávací brankou v závěru, ve mně vyvolal obrovské emoce. V tom okamžiku se podíváte do očí obou Zdeňků (majitele a Grygery) a nemusíte si nic říkat, tam je to propojení jasné. Bylo to moc příjemné. I díky té obrovské energii, kterou diváci ze všech tribun vyslali na hřiště, se nám podařilo vyrovnat. (úsměv)

Je to váš nejsilnější zážitek z dosavadní části sezony?
To byly emoce. Teď to je takový další příběh, který prožívám po tom roce a půl, co jsem poznal život z druhé strany. Je to příjemné. (úsměv)

TAKÉ ČTĚTE: Na silná slova je brzy. Setrvá Zlín ve špičce? Předpoklady má

Řadu hráčů, kteří se podílejí na tažení, si pamatujete z předchozího působení ve Zlíně. Překvapilo vás, jaký udělali pokrok za rok a půl?
Ano. S kluky jako Tomáš Hájek či Kuba Jugas jsem byl v kontaktu už na Vršavě, když procházeli dorosteneckými kategoriemi a už tehdy byli velmi dobří po herní i lidské stránce. Teď se samozřejmě výrazně posunuli, ale zas je to o té jejich práci a tom dalším, o čem jsem již hovořil. Směřují za svým snem. Když vidíte Kubu Jugase, co dělá po utkání, jak si individuálně přidává na tréninku… To je nezastavitelné. Nezažil jsem hráče s větší vnitřní motivací. Navíc tím „nakazil" další hráče. Vnější motivaci přirovnávám k zápachu, ten působí jen krátkodobě, pak se vytratí, ale ta vnitřní je moc důležitá. Jugyho sleduji delší dobu, vždycky jsem mu fandil, protože je to čistý člověk a jeho současná úroveň není konečná.

O vás se v souvislosti s perfektním fungováním klubu vůbec nemluví. Nemrzí vás to?
V žádném případě. Já jsem vidět tady v kanceláři, když přijde majitel Zdeněk Červenka nebo Zdeněk Grygera. Kdo by mě měl ještě vidět? (úsměv)

Média, veřejnost…
O tomto jsem nijak nepřemýšlel, není to podstatné, jestli někde figuruji nebo ne. Důležitá je naše práce a samozřejmě i nějaký výsledek. Já říkám: Ať si každý dělá svou práci tak, jak nejlépe umí a ono to nějak dopadne. Ale ať jsou vidět hlavně kluci, je to jejich příběh.

Zavelel jste v klubu k nějaké změně po letním příchodu?
Jen se dokončily nějaké rozdělané projekty a zefektivnily další věci. O té nejpodstatnější změně už jsem mluvil.

FC FASTAV Zlín – AC Sparta PrahaZdroj: DENÍK/Jan Karásek

Proč jste se vlastně rozhodl znovu zapojit do dění ve Zlíně a přijmout nabídku pana Červenky?
Nabídka mě mile překvapila a potěšila, ale hned jsem neřekl ano, ani jsme se vlastně nebavili o podmínkách. Říkal jsem si, že uvidím, co mi řekne hlava. Měsíc a půl jsem pracoval a pak usoudil: Ano, seš na to nachystaný. A tak jsme to tedy s panem majitelem začali rozvíjet. Návrat nebyl hektický, byl příjemný. Fotbal dělám celý život a to prostředí miluji. Vážím si toho, že jsem zase zpátky. (úsměv)

Vypětí, se kterým jste končil před rokem a půl, z vás tedy vyprchalo?
Jde o to, že během práce rok a půl mimo fotbal, ve skladu, jsem změnil myšlení. Hodně věcí jsem přehodnotil, řeším je úplně jinak a de facto jsem v klidu. S lidmi nemám problém. Změna životního stylu byla důležitá.

Takže vám vlastně to horší, co jste předtím prožil, prospělo?
Jednoznačně.

Teď si můžete užívat i spolupráci se Zdeňkem Grygerou, že?
(úsměv) Pro mě je to pořád kamarád, kterého jsem i ve druhé lize oslovil s nabídkou spolupráce. Tehdy se omluvil. Chápal jsem to, že po konci své úžasné fotbalové kariéry si potřeboval hlavně odpočinout. Nadále jsme se setkávali, byli kamarádi a teď spolu jezdíme na venkovní utkání a potkáváme se denně v kanceláři. Je to dobře, Zdenda je pro Zlín vynikající volbou. Přemýšlí stejně jako my, má zkušenosti a navíc je s ním velká legrace. Jsme tady taková rodinka, co se věnuje práci, ale také se dokáže pobavit. (úsměv)

Zdeněk GrygeraZdroj: pro DENÍK/Jan Zahnaš

Jak cítíte možnosti Zlína v další části sezony?
Říkat teď, že nám chybí devět bodů k záchraně, si myslím, že už není na pořadu dne. Mužstvo je silné, vyspělé a schopné konkurovat kvalitním soupeřům. Navíc i na lavičce je adekvátní zastupitelnost. Já říkám, že každé vylepšení sedmé pozice, která je historickým maximem klubu, je skvělé. A když budeme tabulkové pozice každoročně zlepšovat, tak za pět roků to může být zajímavé. (úsměv)

Otázka na závěr – jak se vám líbí srovnání s anglickým Leicesterem?
Když jsme to slyšeli poprvé, tak jsme se zasmáli nad formulací Zlincester. Ale když se nad tím člověk zamyslí, tak je to zároveň obrovské ocenění kolektivní práce, protože oni dokázali „velké věci". Nijak bych to ale nepřeceňoval, to finále toho příběhu je až moc pohádkové. (úsměv)