Na kladenském Vánočním turnaji Josefa Fujdiara se tenhle osmadvacetiletý fotbalový reprezentant objevuje pravidelně v dresu Lacinovky a nechyběl ani v sobotu. Radek Šírl se však stejně jako jeho spoluhráči musel pakovat už po čtvrtfinále s Ebárnou, Lacinovka podlehla na penalty.

Pořád hrajete za Lacinovku, změna nebude?

Pořád, měnit to nemá smysl. Pocházím z Rudné, za kterou hrával můj kamarád Petr Zýka a vždycky se zeptá, jestli mám chuť a čas. Teď hraje v Lidicích, které tvoří takovou kostru Lacinovky. Takže proto…

Vypadli jste ale dost brzy, ne?

Trochu ano. Vedli jsme dva nula, pak si to nechali zbytečně srovnat. Penalty, to už je o náhodě. Ale jinak to účel splnilo. Proběhli jsme se a já jsem rád za každou možnost, když si mohu někam jít zahrát nebo zaběhat.

A do Ruska, kde hájíte už roky dres Petrohradu, se vracíte hned po svátcích.

Úplně ne, první soustředění máme až dvacátého ledna. Dva dny předtím jsou nějaké zdravotní testy, takže asi sedmnáctého odletím.

Jméno Radek Šírl scházelo v podzimních bojích české reprezentace o MS. Proč?

Poslední půlrok jsme v Petěru moc nehrál, takže ani nebyl důvod, abych chodil za repre. Na posledních šest kol jsem se sice do sestavy dostal zpátky, ale zase jsem měl zdravotní problémy se zády. Tenhle rok co se týče zdraví moc vydařený nebyl.

Hrajete v Petrohradu jako třeba hokejista Čajánek. Je čas sejít se a poklábosit?

Určitě. My jsme se s Čajdou zkontaktovali hned po jeho příchodu a pozvali se navzájem na návštěvu. Pokud máme možnost, sledujeme vzájemně všechny naše zápasy, pak zajdeme společně na večeři. Takže paráda.

(rm)