„Sestup už si trochu připouštíme. Je to blbý a jsem smutný,“ soukal ze sebe čtyřiadvacetiletý fotbalista.

Naděje na záchranu však stále žije…
Dokud existuje, budeme bojovat, ale šance pomalu mizí. Stále promarňujeme jednu za druhou, což donekonečna nejde. Pokud zaváháme příště, zmizí i teoretická naděje.

Cítíte i psychický tlak?
Snažíme se do toho jít s tím, že už nám teoreticky o nic nejde, aby nám to nesvazovalo nohy, protože situace už je tragická. Horší už být nemůže.

Jak jste viděl zápas, v němž jste místy soupeře zatlačili, ale nakonec prohráli o tři branky?
Skoro z každé střely dostaneme gól, necháváme soupeře centrovat do vápna a sami se do šestnáctky dostáváme obtížně. Když už se nám nějaký centr povedl, celkem to smrdělo. Chvílemi jsme opticky hráli jakž takž fotbal, ale před branku se nedostaneme.

Vnímali jste, že byl Jablonec hratelný soupeř?
Ano, i po první půli jsme věřili, že utkání můžeme třeba zremizovat, nebo otočit.

Po minulém utkání řekl trenér Roman Pivarník, že se bojíte hrát. Jak jste jeho slova přijímali?
Proti Jablonci jsme se snažili hrát, ale dařilo se to pouze po vápno, v němž se duely rozhodují.