Jsou to tři roky, co rodačka ze Vsetína v klubu převzala po Barboře Votíkové post gólmanky číslo jedna. A od té doby platí – mistrovský titul a double navrch. Poslední zlatou jízdu završila Slavia minulý víkend výhrou nad Slováckem, tedy týmem, odkud v létě 2018 mladá tmavovláska s pestrým tetováním na levé ruce přišla do Prahy. „Je super, že ty tři poslední sezony dopadly takhle, jsem za to vděčná,“ říká dvaadvacetiletá Lukášová, která se nyní s národním týmem chystá na klíčový dvojzápas kvalifikace mistrovství Evropy proti Belgii. Už v pátek se hraje v pražském Edenu, odveta v úterý 4. června v belgickém Sint-Truidenu.

Cítíte se trošku jako slávistické štístko?
Věděla jsem, že přestup ze Slovácka mě určitě posune. Zároveň jsem věděla, že nebudu chytat hned. Když jsem přišla, byla v týmu ještě Bára Votíková. Čekala jsem na svoji chvíli, poctivě pracovala. Pak ta šance přišla a poslední tři sezony, co nastupuji pravidelně, dopadly skvěle.

Ligová sezona skončila o víkendu, jaké byly oslavy?
Kvalitní! I když, s hokejisty se to určitě nedá srovnat. (smích) Po zápase se Slováckem jsme měly v naší hospůdce v Horních Měcholupech společné posezení u jídla, přiťukly jsme si šampaňským. Ale žádná velká divočina, před sebou máme dva důležité reprezentační zápasy.

Těšila jste se na další sraz?
Pořád je to pro mě nejvíc. Prošla jsem si v reprezentaci všemi věkovými kategoriemi, dostala se až do áčka. Jsem pyšná, že jsem to dotáhla až sem. Hrát zápas v reprezentačním dresu je pro mě pokaždé neskutečný pocit.

I tady máte za cíl stát se jasnou jedničkou?
Ono to není jednoduché. Furt na sobě pracuji. Když přijde šance chytat, jsem za ni ráda a snažím se ukázat všechno, co ve mně je. A naopak, když nepřijde, o to víc mě to motivuje makat ještě víc a dělat vše pro to, abych ji dostala příště.

Díky těžkým zápasům rostu

Brankářky má v reprezentaci na starosti Peter Bartalský. Liší se tréninky hodně od přípravy v klubu?
Vždycky je na čem pracovat. Nicméně to obecné chytání je dril. Kolikrát to vypadá, že děláme nezáživné věci pořád dokola, ale přesně o tom to je. Být v základních činnostech stoprocentní. V zápasech pak může přijít něco, co jste do té doby nezažili. A to jsou zkušenosti, díky kterým pak gólmanky dál rostou a příště už si s takovou situací poradí.

Čím víc těžkých utkání, tím lépe?
Určitě. Se Slavií jsem měla možnost v Champions League hrát s Lyonem, Brannem, loni s Wolfsburgem nebo AS Řím. To jsou týmy se světovými hráčkami. Utkat se s nimi a prožít tak těžké zápasy každou fotbalistku strašně posune. A díky nim rostu i já.

V aktuální evropské kvalifikaci máte za sebou duely s Dánskem a Španělskem, světovou extratřídou. A i přes shodné porážky 1:3 Češky nepropadly. Nabíjí vás to před nadcházejícími souboji s Belgičankami, které by měly být na rovnocenné úrovni?
V předchozích utkáních holky předvedly, že náš fotbal roste a každým dalším zápasem se zlepšujeme. I když to výsledkově nedopadlo, na každé hráčce byl vidět znatelný posun. S Belgií se můžeme určitě srovnat, čímž nechci říci, že je nějak podceňujeme. Ale chceme ukázat, jak jde tým nahoru a jak na sobě pracujeme.

Pokud chcete pomýšlet na Euro ve Švýcarsku, potřebujete uspět.
Chceme oba zápasy vyhrát a získat body, abychom se dostaly v tabulce na třetí místo před posledními dvěma červencovými zápasy. Ale jednoduché to nebude, to jsme poznaly i v Lize národů. Všichni soupeři jsou silní.

Kdy se gólmanky dozví, která z vás půjde do branky?
Většinou den, někdy dva předem. Do té doby trénujeme a čekáme, koho kouč zvolí. Člověk nad tím přemýšlí, o tom žádná. Ale je to na trenérech. Když vyberou mě, udělám všechno pro to, abych podala ten nejlepší výkon a holkám pomohla. Když půjde na hřiště Bára, absolutně ji podpořím. A pro mě to bude další ukazatel, že na sobě musím pracovat ještě víc.