Středeční prosluněné ráno ve vídeňském Prateru. Vlezlý zvuk na plno běžících brusek na každém kroku. Mezi lešeními se proplétá muž ve žluté pracovní helmě. Do monotoních zvuků se tu a tam z parku vynoří opuštěný kondiční běžec. Blíží se konec srpna.

Do začátku fotbalového evropského šampionátu v Rakousku a Švýcarsku zbývá necelých tři sta dní. Práce na rekonstrukci Stadionu Ernesta Happela a jeho okolí finišují. Rakousko tahle fotbalová pýcha přišla na 37 milionů eur. A overturu moderního stánku si vzal s domácím týmem na starost jeho nejčastější soupeř, čeští fotbalisté.

Stavba fotbalové arény z venku vypadá jako promáčknutý polévkový talíř. Na stovky metrů ji nepřehlédnete.

Místo, kde 29. června příštího roku svedou bitvu o evropský trůn dvě nejlepší fotbalové země. „Do finále se dostanete spíš vy. My o tom ani nepřemýšlíme,“ říká mi se zatrpklým úsměvem rakouský mladík pojídající před branou stadionu místní pochoutku - cevapcici.

O několik metrů dál finišují dělníci se stavbou nové zastávky metra. Fialová trasa U2 vás dovede až do stanice Sta〜dion. Pár kroků od vstupních turniketů.

Pestrobarevný interiér třípatrového hlediště přivítá fanoušky svou rozsáhlostí. Dojem monstra ještě umocňuje atletická dráha kolem trávníku. Jednapadesátitisícové kapacitě uvěříte okamžitě.

„Nebojíme se toho, že při sedmi zápasech, jenž tu budeme během evropského šampionátu hostit, by tu nebylo pokaždé plno,“ říká slečna v uniformě a jen lehkovážně přihlíží hloučku českých fandů toulajících se po rozsáhlém prostranství kolem arény.

Stadion Prater, jehož jméno bylo v polovině minulého století změněno po bývalém vynikajícím rakouském fotbalistovi a trenérovi Ernestu Happelovi, stojí v proslulé vídeňské čtvrti od roku 1931. A ne vždycky sloužil jen fotbalu.

V roce 1995 byl například uvnitř oválu stadionu instalován 50 metrový bazén, ve kterém plavci svedli boj o medaile na evropském šampionátu. Při semifinále tenisového Davis Cupu byl na něm v roce 1990 zase zřízen tenisový dvorec.