Možná to je vlivem majestátní Lomonosovovy univerzity, kterou má za domem. Možná je příliš skromný. Fotbalista Luboš Kalouda neskuhrá, že po přestupu do moskevského CSKA má zatím daleko do základní sestavy.

„Věděl jsem, že když do toho skočím tak mladej, nejdřív musím nasbírat zkušenosti. Nejsem hvězda, kterou kupovali na pevné místo,“ staví se zatím do role učedníka a ukazuje své umění jen v juniorce.

V Moskvě už si s přítelkyní Veronikou našli byt na Mičurinově ulici, kde rostou paneláky jako houby po dešti a po tříproudém bulváru je hustý provoz jako v celém městě. „Máme bázu na jejím konci, proto bydlíme tady,“ vysvětlil.

Opravdu vám nevadí, že zatím nemáte místo v týmu jisté?

Bude těžké se prosadit, ale člověk si toho bude vážit. Bavil jsem se s trenérem, ten mi říkal, že je potřeba se dopracovat do týmu. Potichu, v klidu, pořádně trénovat. A když uvidí, že makám a hraji dobře za juniorku, věřím, že to ocení.

Jak velká tlačenice je na váš post?

Já můžu hrát na víc místech a člověk to musí brát jinak. My hrajeme na tři beky, v prostředku na dva záložníky, dva halfbacky a vepředu trojlístek. Mohl bych hrát zprava, středního i dopředu. Trenér mi říkal, že se mnou počítá spíš do středu.

Říkal vám také, kdy byste mohl dostat svoji první velkou šanci?

Nevěděl jsem, jestli se tak můžu chodit ptát. Až tady budu déle, tak se ptát budu.

Neměl byste se ale důrazněji hlásit o místo v sestavě?

Proč bych se měl rvát? Na hřišti chci ukázat, tam je to nejdůležitější. Někdo je takový, někdo makový. Já gauner nejsem, snažím se na hřišti.

Ale říkat trenérovi, jestli na vás nezapomíná, může pomoci, ne?

Nechci naléhat. Tady je to postavené tak, že si trenér hráče zavolá. Jednou jsem na něho zaklepal, byl normální, ale každý den tam nebudu.

Je boj o nominaci na zápasy v tréninku tvrdý, na lokty?

U nás nikdo do nikoho nezajíždí. Já do toho dám myšlenku. Mám jiné přednosti, snažím se nabízet, být u balonu, ať trenér vidí, co umím.

Pavel Nedvěd váš přestup zkritizoval. Co si o tom myslíte?

Pavel něco odehrál, má na to svůj názor. Řekl jsem, že peníze nebyly nejdůležitější. Já přišel sbírat zkušenosti a dejme tomu za tři roky už tady budu mít dost nahráno a snad i jméno.

Ale risk to určitě je, ne?

Jednoznačně, ale venku je úroveň hry úplně o něčem jiném. Tréninky mi strašně dají, člověk ze sebe musí vydat pokaždé maximum.

Dáváte si nějaký horizont, do kdy byste se měl v sestavě objevit?

Budu čekat na šanci. Teď jsem přišel. Co odehraji do pauzy před mistrovstvím Evropy, bude jenom plus.

Je vám jasné, že jste prakticky přišel o šanci zahrát si na EURO?

Samozřejmě. Ale pro mě je nejdůležitější se tady zapracovat a udržet se v kádru jednadvacítky, kde právě máme na podzim dva nejdůležitější finální zápasy kvalifikace.

Pomohl vám úspěch dvacítky?

To nevím. Viděli, že jsem tam hrál, že jsem dal nějaké góly, ale musím to tady uplatnit.

Na zápasy přes půl Ruska létáte?

Máme svoje letadlo. To jsem koukal a měl oči navrch hlavy. Každý má koženou sedačku a chodí si tam jako doma.“

S kým v týmu nejvíc držíte?

S Brazilci ne, ti moc nemluví a mají svoji partu. S mladýma a asi nejvíc s Polákem, který bydlí tady za rohem.

Jak se se všemi domlouváte?

Brazilci mají překladatele, ale trenér chce, abychom mluvili rusky. Snažím se i o angličtinu. Říkal jsem si, že za těch pět let, co mám smlouvu, se naučím tři jazyky.

Jak se vám jinak líbí v Moskvě?

Když vyrazíte do města, je to jako v New Yorku (na zdi v obýváku má fotku Manhattanu – pozn. red.). Kdo tady hraje, tak si to chválí. Jinde to není tak. Byli jsme v Grozném a tam to nebylo moc hitové. A to prý taky nebylo úplně nejhorší.

Kam jste se už v Moskvě pustil?

Byli jsme v Parku pobědy, podívali se na Kreml. K Leninovi jsme se nedostali, jelikož už bylo zavřeno.

Máte nařízení, kam byste neměli chodit, protože to je nebezpečné?

Nic vyloženě nezakazují, ani do metra. A někdy to je metrem lepší, než být v zácpách.

Bude mít auto s řidičem?

Šoféra z hráčů nikdo nemá. Člověk se raději naučí jezdit sám. Je to něco jiného než po Králově Poli, na každým rohu je bouračka, chce to odvahu.