Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„V Příbrami mi bylo krásně, ale brzkého přestupu do Německa nelituju," říká 18letý záložník.

Nelitujete, přestože váš „rodný" klub otevírá mládežnickou akademii?
Možná je škoda, že už jsem ji nestihl, ale v Hamburku si nestěžuju. Založit v Příbrami akademii je dobrá myšlenka, navíc bude první v republice. O to víc jsem hrdý, že jsem Příbramák.

Co vám Příbram dala do začátku kariéry?
Všechno. Začínal jsem tam ve třech čtyřech letech a odcházel v šestnácti. Jako dítěti mi nikdo fotbal neznechutil, těšil jsem se na každý trénink a na každý zápas. Rád vzpomínám na prvního trenéra Tondu Baráka, byl pro mě asi nejdůležitější.

Proč?
Zaměřoval se na progres individuálních dovedností a pořád nám připravoval nějaké hry. Střídali jsme bazén, atletiku, gymnastiku… Jsem rád, že jsem takového trenéra potkal.

Příbram nevychovala jen vás, ale i třeba Rajtorala, Zápotočného, Wágnera… V čem je její kouzlo?
Je to ve filozofii klubu, mládež pro něj hodně znamená. A připočtěte si k tomu skvělé trenéry, kteří z vás chtějí vychovat osobnost. Talent a vůli musíte mít samozřejmě v sobě, ale okolí udělá hodně.

Myslíte, že díky fungování akademie bude z Příbrami prchat méně talentovaných zelenáčů do zahraničí?
To asi ne, bude to pořád stejné. Pokud se akademii bude dařit, mohlo by jich odcházet i víc. Jasně, ne každému brzký přestup ven sedne, ale třeba mně to vyšlo.

Copak není pro šestnáctiletého kluka rána, když si musí sbalit kufr a začít žít sám v cizině?
Ze začátku se mi pochopitelně stýskalo, ale během prvních pár měsíců jsem si zvykl. Postupně jsem se naučil německy a dneska můžu o Hamburku říct, že je to můj druhý domov.

Prošel jste nějakou místní akademií?
Byl jsem tam asi jen půl roku, pak jsem přešel do béčka a juniorky, kde můžu hrát až do třiadvaceti.

Ale do té doby byste chtěl poprvé ochutnat Bundesligu, ne?
Bylo by hezké, kdyby se to povedlo už v příští sezoně, zkusil jsem i pár tréninků s áčkem. Na Bundesligu už možná připravený jsem, jen by to ještě chtělo zamakat na fyzičce. Takže se snažím pravidelně hýbat i teď při dovolené.

V české lize jste si poprvé zahrál už v necelých šestnácti. Netrápí vás, že na první zápas v Bundeslize pořád ještě čekáte?
Není kam spěchat. Teď mě čeká možná rozhodující sezona, mezi osmnáctým a devatenáctým rokem se kariéra fotbalisty láme. Buď se prosadíte, nebo ne. Udělám maximum pro to, aby u mě platila první možnost.

MARTIN MLS