Fotbal začal hrát v malém městečku na řece Ploučnici. Brzy si ho všimli v Liberci. A najednou se prosadil i do reprezentace „21“.

„Fotbal jsem hrál od šesti let. Táta ve Stráži pod Ralskem trénoval mládežnické týmy a já byl pod jeho přísným dohledem až do doby, kdy jsem přestoupil do Liberce,“ vzpomíná sympatický 21letý obránce.

Důležitý moment přišel v deseti letech, kdy si zahrál okresní finále McDonald's Cupu se spolužáky ze školy.

Ač je to deset let, Knejzlík si pořád vybavuje, jak to tehdy dopadlo. „Hráli jsme v Novém Boru na umělce a nakonec jsme skončili těsně druzí. Zrovna nedávno jsme na tento turnaj vzpomínali se spolužáky ze základky. Dali jsme dohromady skoro všechny góly, které padly, bohužel včetně toho rozhodujícího, kvůli kterému jsme nakonec nepostoupili do krajského finále… Přesto to byly nezapomenutelné fotbalové zážitky,“ líčí a na jeho tváři se objeví skoro dětský úsměv. Od té doby jeho fotbalová kariéra stoupá vzhůru. „Fotbal je specifický v tom, že ho můžete začít hrát kdekoliv, v jakékoliv zapomenuté vesnici, a nikdy nevíte, kam vás osud posune.”

Knejzlík měl to štěstí, že si jej díky výsledkům ve Stráži všimli skauti. Zlákali jej do Liberce. U Nisy prošel všemi věkovými kategoriemi a nyní se těší na nového kouče Davida Holoubka.

Všechny své kroky, včetně zápasů a tréninků, i nadále konzultuje se svým taťkou. „On mě v podstatě trénuje doteď, i když jsou to už jen rady a hodnocení utkání, ve kterém mě vidí hrát. Mamka je můj fanoušek číslo 1. Ta pro mě vytváří atmosféru, abych se cítil dobře jak v životě osobním, tak v tom fotbalovém,“ přiznává.

A ještě jedna věc: hlavní prý je si fotbal užívat. A to už odmala. „Tyhle turnaje jako McDonald's Cup pro nás byly vrcholem celého roku. Věřím, že je to tak u kluků a holek pořád.“