Téma? Edin Džeko. Kluk ze Sarajeva, jehož český trenér v devatenácti vytáhl do Teplic a pomohl mu rozjet jeho snovou kariéru s exkluzivními kapitolami Wolfsburg a Manchester City (zítřejší soupeř Plzně v Lize mistrů). Právě Plíšek rozepsal magický příběh o výjimečném útočníkovi, který patří do české i bosenské fotbalové mytologie.

Máte ponětí, kolikrát jste už o Džekovi mluvil?
To se snad ani nedá spočítat. Dotazy na Edina bývají dost časté z české i bosenské strany. Nedivím se tomu, protože Džeko je ve fotbalovém světě docela zajímavé téma.

Čím to, že se o něm pořád rád bavíte?
Pro každého z nás, kdo mohl být u toho, je Edinův příběh vyznamenáním. O žádné alergii nemůžu mluvit, protože je pro mě pořád příjemné sledovat cestu, kterou ten kluk absolvuje. A ještě příjemnější je, že ta cesta ještě není u konce.

To už ale moc předbíháme. Vzpomenete si, kdy jste se potkali poprvé?
Bylo to v roce 2003, když jsem začal trénovat Željezničar Sarajevo. Edinovi tehdy bylo sedmnáct a ještě jako dorostenec přišel na trénink áčka. Paradoxní je, že tenkrát se o něm jako o nějakém talentu moc nemluvilo.

A vy jste u něj talent viděl?
V tom mě utvrzovala hlavně každodenní práce s ním. Něco jsem ale v Edinovi viděl už od začátku a říkal jsem si, že by z něj časem mohlo něco být. Jsou to klasické pocity, které má každý trenér a ostatním se těžko popisují. Všímáte si, jak hraje, jak trénuje, jak se chová, a skládá se to ve vás.

Na Balkáně jste neobjevil jen Džeka, ale právě on to dotáhl ze všech nejdál. V čem je jeho kouzlo?
Je to komplexní útočník, který umí dávat góly levačkou, pravačkou i hlavou. Navíc se dokáže zapojit do mezihry a nečeká jen, co pro něj vymyslí ostatní. A další plusové body? Charakter a hlava, bez toho je vám talent k ničemu.

A jak ho ovlivnila válka, kterou v Sarajevu zažil jako kluk?
Občas se stane, že špatná zkušenost přinese něco pozitivního. A to je přesně Edinův případ, válka ho ovlivnila v dobrém slova smyslu. Je odolný a váží si toho, čeho dosáhl. Taky má pevný vztah k Sarajevu a celé Bosně a dělá všechno pro to, aby to své zemi vrátil zpátky. Podílí se na dobročinných akcích, podporuje handicapované sportovce a je vzorem pro mladé.

Jiří Plíšek.Přesto jste ho na začátku vaší štace v Željezničaru na čas přeřadil do béčka. Proč?
Některé věci mu coby teenagerovi zkrátka chyběly. Potřeboval dospět a naučit se, co obnáší profesionální trénink a zodpovědný přístup k fotbalu. Naštěstí to hodně rychle pochopil a nemusel být v béčku dlouho. Od té doby je to takový Edin, jakého znám.

Byla by z něj dnes hvězda, i kdybyste ho do toho béčka neposlal?
Lidi, kteří se v Bosně motají kolem fotbalu, se shodují, že by Edin pravděpodobně žádnou velkou kariéru neudělal, a naši spolupráci vnímají jako významnou. A jestli mi za ten exil v béčku poděkoval? To nebylo potřeba. Největším poděkováním pro mě je, že jsme dodneška přátelé. A že můžu být jeho fanoušek i kritik.

Řekl byste, že jste jako otec a syn?
Vím, že se tahle metafora často používá, ale pro mě to jsou silná slova. Edin má svého otce a já mám své syny. Nejsme rodina, náš vztah se odehrává spíš ve fotbalové rovině. A takhle to má být.

Plácali vás před osmi lety po ramenou, když jste Džeka přivedl do Česka?
Vůbec ne, první reakce na Edinův přestup byly dost skeptické. Moc lidí nevěřilo v jeho talent ani tomu, že by se dobrý fotbalista pro Česko mohl narodit v Bosně. Nebýt důvěry teplických šéfů, tak nevím.

Dnes už ale víme po Teplicích následoval Wolfsburg a Manchester City. Nepřipadá vám to jako pohádka?
Skoro to tak vypadá. Zvlášť po těch těžkých začátcích, kdy mu moc lidí nevěřilo. Neuvěřitelné jsou i jeho výsledky, vždyť už teď, v sedmadvaceti letech, je historicky nejlepším střelcem bosenské reprezentace.

Říkal jste, že Džekova cesta ještě není u konce. Kam může vést?
Třeba zpátky do Německa. Bundesliga mu sedí, což ukázal už ve Wolfsburgu. Podobné by to mohlo být v Itálii, mluvilo se o zájmu Interu Milán. Ale spekulací je kolem něj spousta, prakticky co dva týdny. Hlavně potřebuje pravidelně hrát, i kvůli nároďáku, což se mu v City poslední dobou moc nedaří.

Myslíte, že jednou může být lepší než jeho idol Andrej Ševčenko?
To se těžko srovnává, každý je úplně jiný typ hráče. Edin patří k nejlepším bosenským fotbalistům všech dob, Ševčenko totéž znamená pro Ukrajinu, takže jejich přínos reprezentaci je podobný. A pak tu jsou individuální ceny, které se vzájemně těžko poměřují, i když jich oba mají hodně.

Pane Plíšku, je Edin Džeko vaše životní trefa?
Doufám, že na životní trefu jsem ještě mladý, vždyť je mi jednačtyřicet. Snad mi ještě něco vyjde. Moc si přeju, aby se mi časem povedl ještě nějaký velký kousek, nechci být spojovaný jen s Edinem Džekem. I proto jsem teď zase na Balkáně.

Co ještě potřebujete? Náhodu, štěstí, trpělivost?
Jedno s druhým, jako ve všem. Když chcete něco dokázat, musí se vám sejít všechno dohromady. A taky musíte pracovat, abyste si to zasloužil. I když… Může se stát, že se vám podaří něco velkého, aniž by vás to stálo větší úsilí.

MARTIN MLS