„Připravili jsme to jako překvapení. Já byl s Mírou domluven jen na kafe na nezávazný pokec. Pak jsem ho sebral a odvezl na předem smluvené místo, kde čekali další kamarádi od fotbalu s malým občerstvením a gratulacemi k obrovskému úspěchu, kterého Míra dosáhl. Vše se připravilo den předtím,“ přibližuje situaci dlouholetý spoluhráč a kamarád M. Soukupa a současný šéf prachatického fotbalu Josef Veselý.
Překvapení
Na překvapeného reprezentačního trenéra čekala dvacítka kamarádů, kteří se ve středu dopoledne uvolnili ze svých povinností, aby mohli také nasát něco z atmosféry šampionátu. Jak je známo, Míra Soukup je výborný vypravěč, a jak říká Josef Veselý, někdy se dá jen těžko „vypnout“. Bylo jasné, že nějaké zajímavé historky padnou.
Samozřejmě se začínalo gratulacemi a první na řadu přišel Josef Veselý: „Chtěl bych Ti noc poděkovat za prachatický fotbalový oddíl. Určitě si pamatuješ tu éru, kdy jsme spolu hrávali. Podívej se, kam jsi se díky tomu, žes mohl trénovat Prachatice dostal. Z Prachatic jsi šel do Budějovic a pak do Brna. Víme, že na nás nezapomínáš a v rozhovorech jsi za svůj úspěch označil postup s Prachaticemi do druhé ligy. Gratulantů je tady hodně, tak to nebudu prodlužovat. Ještě jednou gratuluji a jsem rád, žes proslavil nejen Prachatice, ale i celý jihočeský fotbal ve světě.“
„Mile jste mě překvapili. Vím, že jste všichni naše tažení sledovali, četl jsem všechny esemesky a ukazoval je klukům. Některé mě hodně pobavily. Třeba ta od Horyny (Bohuslav Horejš), že prý projíždí Husincem a právě sundavají sochu Mistra Jana Husa, aby mi udělali místo. Nejvíce mě však potěšila zpráva od Broni Jedličky, od kterého jsem za deset let neslyšel nic jiného, než že to byla hrůza. Koukám, že mi od něho přišla esemeska a říkám si, že to zase bude něco, ale on mi psal, že se na to dalo dívat. Sice jsem nestačil odpovídat, ale podporu všech z republiky jsme cítili a bylo to perfektní. Byli jsme čtyřicet dní pryč a všichni byli rádi, že nás z Čech sledujete, bylo to perfektní, za to dík,“ začal neformální besedu Miroslav Soukup.
Trenér cyklista
Mezi dárky bylo i fotbalové triko s nápisem „2. nejlepší trenér na světě“, které na sebe trenér jen těžko soukal, což komentoval slovy: „Trochu jsem tam přibral. No a zase vypadám jak cyklista.“ To byla replika na začátky jeho působení v Prachaticích jako hráče, kdy jako první začal nosit pod trenýrky elastické termokraťasy a někteří diváci pokřikovali na jeho spoluhráče: „Hoď to tomu cyklistovi.“
Když trenér Soukup ukazoval stříbrnou medaili, ukazoval na ní mistrovský pohár a dodal: „Takhle vypadal pohár pro mistry světa. My ho měli celé finále metr od střídačky a mohli si na něj pomalu sáhnout. Asi nás to rozptylovalo. Kdyby ho dali blíž k Argentincům, tak to mohlo dopadnout opačně.“
Gratulace přišla i od města Prachatice v podání místostarostky Hanky Rabenhauptové: „Jsem asi poslední gratulantkou tady té společnosti. Sledovala jsem vás v televizi, vím, co je to fotbal, vím že trénujete v první lize a věřím, že někoho tady z prachatických kluků i do takové soutěže dostanete. Vím, že nikde nezapomínáte zmínit Prachatice a i za to Vám patří velký dík.“
A protože je si Míra Soukup dokáže dělat srandičky skoro v každé situaci, přišla další historka: „Když se mě před finále ptali novináři, zda mám z něčeho obavy, tak jsem jim řekl, že z toho, že vyhrajeme, protože když budou kluci hrát blbě na tréninku, tak jim nebudu moci říci, že to hrajou jak mistři světa. Možná tedy být radši druhý.“
„Když já začínal s fotbalem, tak zářil Mário Kempes a jeho generace. Vzhlíželi jsme k nim jako k modlám a vystřihovali jeich fotky. Pak je něco neskutečného, když si povídáte s trenérem argentinské reprezentace, je to opravdu nádherný pocit. Mluvit s člověkem, který prošel argentinskou reprezentací, tak se člověku plní sen, který nezažil jako hráč. Hrát pak dvakrát na mistrovství světa s Argentinou je zvláštní pocit,“ říká M. Soukup a přidává další historku ze zákulisí: „Když se dělaly rozhovory s trenéry, tak na mě byli naštvaní hlavně sponzoři, protože za mnou nebyly vidět jejich loga, a tak si ze mě utahovali, že se mnou nemohou dělat rozhovory. Pak si zkrátka vybírali korejské trenéry, kteří ani nebyli vidět.“
A nyní Brno
Trenéru Soukupovi nyní nastávají povinnosti u ligového týmu v Brně, kde bude dělat asistenta trenérovi Uličnému. I tímto směrem padlo několik poznámek. „Míro, teď už tě možná zná a nebude ti říkat Drahokoupile. Vzpomínám ještě na jeden jeho úlet, když říkal, odkud tě asi zná, jak se jmenuješ a po chvíli dodal, že již ví, žes ten mladej Čadek z Dynama,“ přidal na přilepšenou Josef Veselý a Míra Soukup přidal další historky k trenérovi Uličnému: „Jednou jsme takle dělali nějaké horké křeslo v Unii trenérů. To jsme vždy byli vybrání dva a ostatní se jich ptali. No a padlo to na mě a trenéra Uličného. On na konci říká: Ty nejsi úplně blbé, já si vždycky myslel, že jsi chytré, ale ty opravdu nési blbé. To je asi dva roky zpátky. Když přicházel do Brna, tak jsem řekl do brněnského tisku, že doufám, že už si nebude myslet, že jsem Drahokoupil. On mi pak volal a říká. Já vím, že nejsi Drahokoupil, ale kdo si to má pamatovat, já od vás znám jen Drahoukoupila.“ „Teď až přijedeš do Brna, tak mu můžeš říct: Cos tady dělál, vždyť hrajů hrozně,“ popichoval Milan Kučera.
Zbytečné obavy
Zpátky v čase se vrátil opět Josef Veselý: „Přede dvěma měsíci jsme s Mírou seděli a povídali si a Míra mi říká. Člověče, co já vůbec budu dělat. V Brně mi končí smlouva, kdo ví, jak to dopadne v Kanadě, budeš mě asi muset zaměstnat. Já už o tom taky začal uvažovat a pak mu říkam, tak půjdeš zpátky trénovat Prachatice. No a on je za dva měsíce skoro mistr světa.“