Největší srdcovka jsou ale pro zkušenou hráčku Lužkovice, kde tým společně s Karlem Dolinou zakládali. Obětavá fotbalistka na družstvo nezanevřela ani po přesunu do Zlína. Právě v dresu Fastavu odehrála poslední utkání kariéry. Třiatřicetiletá bojovnice se v derniéře blýskla čtyřmi trefami do sítě Mostkovic. Lepší tečku její konec ani nemohl mít.

„Ačkoliv jsme hrály s posledním týmem tabulky, před zápasem jsem byla velmi nervózní, protože jsem věděla, že to je můj poslední domácí zápas. Ve druhé půlce jsem šla ze stopera na hrot a především díky holkám jsem se mohla rozloučit čtyřmi brankami,“ těší Marii Uhlířovou.

Ani po dvouciferné výhře 12:0 si zkušená fotbalistka konec kariéry nerozmyslí. Žádné přemlouvání spoluhráček nepomůže, dlouholetá opora je pevně rozhodnutá dát milovanému sportu definitivní sbohem. „Mé rozhodnutí je definitivní. Limitují mě zdravotní obtíže,“ vysvětluje.

Rozloučit se stihla hned po vítězném zápase. S holkami všechno ještě rozebere po sezoně na tradiční ukončené. Kamarádkám a spoluhráčkám má co vyprávět. Vždyť v kariéře prošla hned pěti kluby. Kromě Otrokovic vystřídala také Holešovské holky, Březnici, Lužkovice a Fastav Zlín. „Každý klub mi něco dal a já jsem vděčná za příležitost,“ říká Uhlířová.

Nejde zapomenout na zápas se Spartou

„V Compexu Otrokovice jsem měla možnost mít kolem sebe spoustu reprezentantek a člověk na sobě musel hodně makat, aby se aspoň trochu přiblížil jejich úrovni,“ přidává. Nikdy nezapomene na svůj debut v základní sestavě proti Viktorii Plzeň. „Tehdy jsme zvítězily 2:0,“ vybavuje si i po letech.

Krátce hrála také v Holešovských holkách, které zrovna postoupily do první ligy. „Rozhodně nejde zapomenout na zápas se Spartou, kde byl naplněný stadion a lidé nám neskutečně fandili,“ líčí.

Největší srdcovou záležitostí jsou pro sympatickou sportovkyni hlavně Lužkovice, kde ženský tým společně s Karlem Dolinou zakládala.

Marie Uhlířová ve své kariéře vyzkoušela snad všechny pozice. „Já jsem takový univerzál, zahraji na každém postu, jen bránu jsem nikdy nezkusila, ta mě nikdy nelákala. Nejlépe jsem se cítila na středu zálohy, kde si člověk mohl hrát s míčem,“ uvedla.

Zatímco spousta spoluhráček z různých důvodů dávno nehraje, fanynka Barcelony běhá po tréninku i po narození dvou dětí.

„Bohužel úmrtnost v ženském fotbalu je velká. Holky to přestane bavit, přijde vztah, rodina a je konec,“ říká. „V dnešní době mají holky úplně jiné možnosti, než jsem měla v začátcích já, ale je to jen a pouze o lásce k fotbalu. Hrajeme zadarmo, neživí nás to, ale fotbal přináší neskutečné emoce a velká přátelství,“ tvrdí.

I když hlavně na začátku několikrát slyšela, že ženy patří k plotně a do kuchyně, nenechala se odradit a šla si za svým snem. Nyní předává své zkušenosti svým dvěma dětem, kterým obětuje veškerý čas. „Starší syn hraje zde ve Fastavu, často spolu řešíme co a jak zlepšit a na čem zapracovat, ale vždy nenásilně a formou zábavy. Mladší syn se začal věnovat hasiči. Uvidíme, kam jeho kroky povedou dál. Je ještě malý,“ usmívá se Uhlířová.

Její profil na sociální síti zdobí společná rodinná fotka v dresech Barcelony. Právě španělskou metropoli a známý stadion Camp Nou by ráda jednou navštívila. „Věřím, že se tam s manželem i dětmi jednou podíváme,“ přeje si.

„Manželovi jsem vděčná, že mě celou tu dobu ve fotbale podporoval, patří mu velký dík,“ zakončuje povídání.