Mrzí vás, jak to dopadlo?

Mrzí. Myslím, že jsem mohl klubu pomoct a posunout ho dál. Momentálně totiž klub pouze rozprodává svůj majetek. V Olomouci podporuje klub město i kraj. Partneři o něj jeví zájem. Je tu velký potenciál, jen je potřeba pracovat.

To byl důvod, proč právě Olomouc?

Gró fotbalu je z mého pohledu mládež a Olomouc ji má na vynikající úrovni s nádherným tréninkovým centrem a fotbalovou akademií. V ní vidím velké možnosti. V případě transparentního a dobrého vedení klubu může Olomouc hrát pravidelně v první šestce po boku Sparty, Slavie, Plzně, Liberce a Jablonce.

Podle pana Lébra, jste chtěl koncepci mládeže měnit ve stylu Budějovic.

To je nesmysl. Naopak, koncepce mládeže se mi v Olomouci líbí. Je úspěšná, to je bez diskuze. Neměnil nich vůbec nic zásadního. Při jednáních jsem se nikdy netajil tím, že mládež by pro mě byla v uvozovkách důležitější než A mužstvo.

A co ty Budějovice?

Popravdě ani nevím, jakou mají mládež v Budějovicích. Mají tam vynikající fotbalovou školu. Její tváří je Karel Poborský, tráví tam s těmi dětmi čas. Chodí do škol, do vyučování a pomáhá s náborem. To je jediné, co jsem v souvislosti s Budějovicemi zmínil.

Toto měl být jen jeden ze střípků. Klíčové ale byly samozřejmě asi peníze…

Já jsem měl jedinou podmínku. Deklaroval jsem od prvního dne, že chci v klubu majoritu, to znamená 67 procent a na tom jsem se domluvili. Všechny další věci vzešly od pana Gajdy. Jak cena za akcie, tak roční přínos financí do klubu.

Věděl jste od začátku, že prodej části akcií závisí na souhlasu pana Lébra?

Ano, to jsem věděl.

V jednu chvíli se zdálo, že už jste jej měl, ale pak došlo k velkému obratu. Prý proto, že vlastně nic nebylo nachystané a vy jste na všechno tlačil.

Je pravda, že na schůzce 2. května jsem řekl, že už je třeba rozhodnout a říct jasné ano, nebo ne. Moje rozhodnutí do klubu vstoupit padlo v lednu. A pak už se to celé vleklo. Chtěl jsem mít jasno. Ve vzduchu visel úspěch, velké miliony a víme, jaká je česká povaha a že mohou přijít nejrůznější spekulace. Já jsem chtěl, aby byl oznámen můj vstup co nejrychleji, s tím, že je to bez ohledu na tabulku.

Podle vás byl tedy obchod připravený dostatečně?

Na té schůzce, kde bylo všech jedenáct členů výboru spolku, včetně pana Lébra, i čtyři členové kontrolní komise, bylo jasně řečeno, co se kupuje, za kolik se to kupuje, jaké jsou mé vize. Jednali jsme asi dvě hodiny. Každý se mohl ještě na cokoliv ptát. Když mělo přijít k hlasování, tak jsem chtěl, aby se každý také vyjádřil, proč ano, nebo proč ne. Všech 15 lidí tam řeklo své ano. Od pátku jsme tedy začali intenzivně pracovat. Přijela moje tisková mluvčí a další lidé kvůli personálním věcem a auditům a podobně. A v sobotu přišel obrat.

Vidíte za tou změnu názoru Josefa Lébra?

Je to nestandardní, aby člověk, který akcie nevlastní, je de facto ovládal. Ale je důležité říct, že celý spolek, nikoliv pan Lébr, se rozhodl, že akcie neprodá.

Hovořilo se o tom, že vaše nabídka byla nízká vzhledem k hodnotě klubu. Za kolik byste Sigmu tedy kupoval?

Akcie, které ovládá pan Lébr, 40,25 procent, bych koupil za milion a sto tisíc, tedy stejnou cenu jakou zaplatil spolek. Zbytek do 69 procent za 9 milionů, které měly posloužit na splacení dluhu akciové společnosti vůči spolku. Celkem bych tedy získal 69 procent za něco málo přes deset milionů a garantoval bych přibližně 100 milionů během následujících 7 let. (do rozhovoru vstupuje tisková mluvčí Karin Martínková: „Oba partneři se původně domluvili, že finanční záležitosti zůstanou neveřejné. Celou dobu jsme to respektovali. Chci zdůraznit, že konkrétní částky uvádíme pouze proto, že je zveřejnila druhá strana.“). Znovu opakuji, že tyto ceny určoval vždy pan Gajda. Nezastírám, že cena pro mě byla zajímavá. Kdyby šlo o desítky nebo stovky milionů, tak bych se Sigmou jednání nikdy nezahájil.

Sigma toužila po garancích, že naplníte rozpočet. Měl byste opravdu na všechno dost peněz? Vaše firma nevypadá jako úplný gigant.

Od prvního dne jsem deklaroval, že nebudu všechno platit ze svých peněz. Měl jsem v plánu podílet se na provozu částkou do pěti milionů korun s tím, že seženu další partnery. Po několika jednáních pro mě suma 10-15 milionů ročně nebyla problém.

O jaké partnery šlo?

Oslovil jsem jich několik, většinou nadnárodní koncerny. Firmy se kterými dlouhé roky spolupracuji. Nastínil jsem jim stejnou vizi jako olomouckému klubu. Dokonce to vypadalo tak, že těch 15 milionů ročně by byla spíš minimální částka. Reálně odhaduji, že by to bylo podstatně víc.

Objevily se i spekulace, že jste jen nastrčená figurka a stojí za vámi ve skutečnosti Alois Hadamczik, který měl také o Sigmu zájem.

S Aloisem Hadamczikem se znám, vím, že on sám měl o klub zájem, ale nedopadlo to. Nikdy jsem se s ním ale o svém případném vstupu do Sigmy nebavil. Ani soukromě ani na firemní bázi.

Olomoucký klub byl pro vás tedy hlavně obchodní příležitost?

Od začátku jsem deklaroval, že klub kupuji jako obchodník a podnikatel. Můj záměr byl, že se schválí rozpočet na sezónu a pokud na konci budeme v zisku, pak 50 procent zůstane v klubu na jeho další rozvoj a 50 procent by se vracelo akcionářům. Ale samozřejmě i obráceně, že pokud by peníze chyběly, musel bych je já sehnat či doplatit.

Čili případné peníze vydělané účastí v evropských pohárech nebo za přestupy hráčů, by šly i za vámi.

Bylo to tak postavené a všem jsem to řekl. Městu i spolku. S tím, že první rok až dva by se příjmy z případného prodeje hráčů, do toho zisku nezapočítávaly. Všechny zisky z případných prodejů hráčů by šly do Řepčína na dobudování centra pro mládež.

Měl jste v plánu měnit i tradiční název klubu? I o tom se po Olomouci šeptalo.

Osobně se mi zamlouvala možnost, že při příležitosti 100 let od založení klubu bychom se vrátili k historii a názvu SK Olomouc s letopočtem 1919. Takže ano, uvažoval jsem o tom, že by se slovo Sigma vypustilo. Ale mělo to ještě jeden důvod.

Jaký?

Případnému partnerovi, který by přinášel výrazně víc peněz do klubu, než v současnosti přináší Sigma (asi 3 miliony korun pozn. red.) by se logicky těžko vysvětlovalo, proč on za své peníze má nějaký prostor a Sigma je za mnohem méně na všech reklamních předmětech, autobusech, na mládežnických dresech, zkrátka všude. Zároveň mělo do budoucna platit, že v názvu klubu nebude žádný jiný partner.

Chystal jste i personální změny ve vedení klubu?

Ano a myslím, že je zcela normální, když někdo něco koupí, tak si přivede své lidi. Oznámil jsem dopředu, že určitě nebudu jezdit do Olomouce do práce každý den. Jsem na vozíku a potřebuji se primárně starat o své zdraví. Vědělo se, že si vyberu generálního ředitele, který se bude o chod klubu starat. Stejně jako to, že jsem si přál, aby pan Gajda zůstal minimálně rok jako poradce.

Dotkly by se změny i sportovního vedení? Například sportovního ředitele Mináře.

To bych nechal v kompetenci nového generálního ředitele, protože objektivně přiznávám, že v tomto zkušenosti nemám.

Byl by jím Pavel Hadamczik (synovec Aloise Hadamczika pozn. red.), jak se proslýchalo?

Nebylo to ještě jasné, ale byl moje jednička. Celkem jsem oslovil tři lidi. První byl ze zahraničí, ale protože jazyková vybavenost v olomouckém klubu je, řekněme si to na rovinu, špatná, tak jsem to zavrhl. Pavel Hadamczik je odborník, znám ho z doby, kdy působil v Opavě a já jsem ji podporoval, má zkušenosti s prací s mládeží. Variantou B, kdyby to nevyšlo, by byl David Holly, ale jen na přechodnou dobu, než by se našel adekvátní kandidát.

Zklamalo vás jednání olomouckých funkcionářů?

Zklamalo mě, jaké řeči se pak obejvily. Že jediné, co mě zajímalo, byla bezbariérová úprava hlavní tribuny a prostoru před ní. Ano, to jsem prosazoval. Ale upřímně řečeno, mě by tam jako majitele vždycky někdo vynesl, byť by to možná bylo trochu nedůstojné. Projel jsem hodně stadionů po celém světě a všude je to v 21. století standard. Myslím, že je trochu smutné, když se stadion rekonstruoval pro Euro U21, tak ze čtyř tribun je stále pouze jedna bezbariérová a to ještě s velmi omezenou kapacitou. V České republice v tomto směru za Evropou hodně zaostáváme. A já jsem i přes Olomouc chtěl začít tu situaci zlepšovat.

Plánujete se ve fotbale angažovat někde jinde? Co třeba v Opavě?

V žádném případě. Já vlastním pouze klub v I. B třídě U plus U Žimrovice. Tam jsem už sedm let. A na dlouhé roky to bude asi jediný fotbalový klub, který budu teď podporovat.

Olomouc je tedy definitivně passé?

Momentálně je to uzavřená záležitost. Ale podobnou otázku jsem dostal i od představitelů města a řekl jsem jim, že se k jednání v budoucnu kdykoliv vrátím. Ovšem jen v případě, že majetková struktura bude vyřešená a ve společnosti už nebude figurovat pan Gajda.