Už dávno nehraje fotbal, lehce se mu zakulatila tvář a Prahu vyměnil za předměstí Záhřebu. Sladjan Ašanin měl povedenou kariéru, ale jedné věci nikdy nepřestal litovat: „Měl jsem požádat o české občanství, zahrál bych si za váš nároďák."

Pamatujete? Chorvatský obránce s krátkými kudrnatými vlasy na konci 90. let pobláznil fanoušky Slavie a pokukoval po něm i tehdejší trenér reprezentace Dušan Uhrin, jehož tým ztrácel v kvalifikaci na mistrovství světa 1998.

Pointu si možná vybavíte i po letech: Ašanin po dvouletém intermezzu ve Slavii odešel do Německa a z nápadu na české občanství sešlo. „Škoda, do chorvatské reprezentace jsem měl daleko."

Kdyby to klaplo, mohl být průkopník. Za fotbalovou reprezentaci ještě žádný naturalizovaný cizinec nehrál. A co takhle Vukadin Vukadinovič? Bude právě on první?

Národní tým je v krizi, mistrovství světa mu mizí v mlze a marně hledá tvář. Zapadl by srbský záložník do plánů kouče Karla Jarolíma?

Pas ze supermarketu

Narodil se v Bělehradě, teď hraje za moravskou senzaci ze Zlína. V Baťově městě se našel, díky ďábelsky rychlým nohám patří k největším hvězdám ligy a… Vyřizuje si české občanství. Včera jste mohli na cizinecké policii potkat zlínského manažera Zdeňka Grygeru, jenž přišel s nápadem na Vukadinovičovo počeštění.

„V Česku máte přísné regule pro získání občanství. Pro pas si nemůžete jen tak zajít do supermarketu," poznamenal před časem trenér basketbalové reprezentace, rodilý Izraelec Ronen Ginzburg.

Že se český pas nedá koupit v supermarketu, poznal i Blake Schilb. Americký basketbalista loni získal české občanství a v létě s národním týmem marně bojoval o olympiádu. Nebyl první: před devíti lety ho předběhl krajan Maurice Whitfield, jenž si rovněž zahrál na Euru.

Fotbal na prvního reprezentanta odjinud čeká, házená ne. Zkraje tohoto tisíciletí získal české občanství Rus Alexandr Radčenko, jenž v nároďáku stihl 21 zápasů. A Vukadinovič? „Bylo by mi ctí, kdybych i já mohl jednou hrát za Česko," vyznal se.

Fotbalista Vukadin Vukadinovič.Zdroj: Deník/Jan Šmíd

Náročné zkoušky zvládl

První důležitý krok má čahoun s potetovanou levou paží za sebou. Zvládl dvouhodinové zkoušky z češtiny, po kterých si ulevil: „Byly přísné."

Je dál než exsparťan Wilfried Bony. I on byl miláčkem tribun a bývalý šéf českého fotbalu Ivan Hašek ho chtěl vidět v reprezentaci, ale nevyšlo to a střapatý útočník teď hraje za rodné Pobřeží slonoviny.

Do národního týmu se nepovedlo nalákat ani někdejšího slávistu Mickaëla Tavarese (Francie/Senegal) či kanonýra Edina Džeka (Bosna), oba rychle odešli na Západ.

Vukadinovič v Česku žije už od roku 2009, což by mu mohlo u úřadů pomoct. „Zdeněk Grygera mě namlsal: podle něj mám reprezentační formu," pravil chlapík, jenž před čtyřmi lety přišel o ledvinu.

Nechce být jen žolíkem

Nezahořkl, vrátil se ještě silnější a patří k lídrům Zlína, který je po třetině sezony nečekaně třetí. Vukadinovič se dostal mezi nejlepší nahrávače ligy, nepřestává na sobě pracovat a je zdravě sebevědomý.

„Už nechci být jen žolík," řekl koncem září poté, co jako spasitel vstal ze střídačky a na poslední chvíli pomohl k remíze s Jabloncem.

V reprezentaci by nemusel být jen žolík, po vyřízení občanství by ho Jarolím mohl použít už v březnové kvalifikaci v San Marinu. Ta cesta je volná: Vukadinovič nehrál za Srbsko ani v juniorských reprezentacích

„Pořád platí, že dveře má otevřené každý," řekl Deníku reprezentační manažer Jaromír Šeterle a hned dodal: „Stačí mít odpovídající výkonnost."

ČTĚTE TAKÉ: Reprezentovat Česko? Bylo by mi ctí, zdůraznil zlínský Vukadinovič