Milionovou Prahu tenkrát vyměnil za devítimilionové Mexico City. Dodneška nelituje, poznal fotbalový ráj.

Co se vám vybaví, když se řekne mexické derby?
Vyprodaná Azteca, 100 tisíc lidí na tribunách, my a náš soupeř América ve žlutých dresech. V Mexico City hraje ligu víc klubů, nejžhavější byly zápasy Amériky s Necaxou. Nebylo to jen o fotbale: majitel Amériky vlastnil televizi a majitel Necaxy měl pivovary.

Když se hrálo derby, tak…
Fanoušci šli na stadion jako do kostela, fotbal je v Mexiku náboženství. I kdyby vám v kapse zbývalo posledních pár pesos a měli jste si vybírat mezi chlebem a fotbalem, šli byste na fotbal. Úplně jiná kultura: sportovcům se nezávidí, pro Mexičany jsou bohové.

To platí i jinde v Latinské Americe, viďte?
Když jsme přijeli do Argentiny, servírky v hospodě měly pod mundúrem dres Boca Juniors. Jejich láska k fotbalu je nekonečná. Těžko se to chápe, musíte to zažít na vlastní kůži.

Novináři prý v Mexiku chodí i na tréninky.
Je to jejich džob. Představte si, že tam vychází dvoje noviny, které se věnují jen fotbalu. Žádný hokej nebo tenis, pořád jen fotbal. Mimochodem, mexické deníky jsou zhruba čtyřikrát tlustší než v Česku.

Nevadilo vám, že máte novináře pořád za zády?
Vůbec, je to součást místního koloritu. Fanoušci prostě chtějí informace a novináři jim je předávají. V Mexiku se sportovec cítí hodně potřebně. Rychle tam pochopíte, že můžete udělat spoustě lidí radost. A možná ještě…

Mluvte, prosím.
V Mexiku jsem pochopil podstatu fotbalu. Míče se nenakopávaly do autu, i na tréninku vyšly všechny centry. Kombinace byla vždycky smysluplná a od obránce po útočníka si s balonem každý rozuměl. Tohle mě hodně bavilo.

Bavili vás i vášniví fanoušci?
Ač jsou fotbaloví fanatici, nikdy jsem tam nezažil žádnou divočinu, na tribunách nešlo o život. Cestou na fotbal před stadionem koupíte řehtačky, bubínky nebo vlajky, ale dělbuchy a světlice jsem tam neviděl. Jiný svět.

Věčné vedro a vysoká kriminalita

Mexico City leží hodně vysoko. Jaké bylo hrát ve víc než dvou kilometrech nad mořem?
Peklo. Stačilo se párkrát proběhnout na tréninku a měl jsem dost. Navíc ta vlhkost: z jedné strany máte Acapulco a z druhé Veracruz.

A věčné vedro?
To nevadilo, neměl jsem problém jít nakupovat vánoční dárky v žabkách a kraťasech.

S čím jste měl problém? S divokým velkoměstem?
Když je někde pohromadě devět milionů lidí, máte větší pravděpodobnost, že se něco stane. V Mexiku je kriminalita běžná a v televizi běží dva kanály, kde dávají, kdo kde zmizel a koho kde přepadli.

Neměl jste z toho depresi?
Měl. Proto jsem ty dvě stanice nezapínal.

Ani jste nemusel, sám jste jedno přepadení zažil.
Ale dva a půl roku jsme měli kliku, což považuju za úspěch.

Co se vám stalo?
Seděli jsme s manželkou v taxíku, když na semaforu vletěli do auta dva chlapíci. Odevzdali jsme jim věci, které jsme měli u sebe, a museli jsme vybrat peníze z bankomatu. Taky nám sebrali klíče od bytu, takže jsme do něj už nevrátili a šli radši na hotel.

Šílená historka.
Upřímně, kdyby se mi to stalo třeba hned první měsíc, zmizel bych odtud a tohle všechno vám teď nevyprávěl. Když žijete v Mexiku, potřebujete mít i trochu štěstí.

ČTĚTE TAKÉ: V Mexiku byla zavražděna neteř prezidenta španělského fotbalu Villara