Asi jste poznali o kom je řeč. Je to Stanislav Vlček, jenž odehrál 455 ligových zápasů a první fotbalové krůčky dělal v Divišově. „Opravdu mi hraní fotbalu nechybí a klidně to odpřísáhnu," říká sedmatřicetiletý člen klubu kanonýrů (108 gólů), jenž se také oblékl čtrnáctkrát do reprezentačního dresu A týmu.

V zimě jste skončil s profesionální kariérou hráče a většinu jste překvapil, že již v dohledné době nechcete nikde hrát fotbal. Povedlo se to?
Povedlo se to a celý půlrok jsem odpočíval. Poprvé jsem si zahrál až v červnu na fotbalových oslavách v Poříčí nad Sázavou, kde bydlím.

Nepřemlouval vás někdo, aby jste si za jeho tým přišel zahrát?
Měl jsem nabídku od nějakého manažera jít do Rakouska, ale jelikož jsem při skončení kariéry řekl, že již nechci profesionálně hrát, tak se tím vyřešilo vše. Možná, že bych druhou ligu nebo i první zvládl, ale již jsem neměl motivaci. Jiné větší nabídky jsem neřešil, jen mě přemlouvali do nižších soutěží do Poříčí a Divišova.

Neříkejte, že vám hraní fotbalu nechybí, vždyť jste byl každý den na hřišti a teď najednou utrum?
Opravdu mi to nechybí a odpřísáhnu to na co chcete. Díky tomu, že jsem v kabině zůstal jako vedoucí mužstva a jsem s kluky každý den, tak se mi konec kariéry kouše úplně jinak, než kdybych seděl doma a úplně z fotbalu vypadl. Kdo skončí kariéru, tak říká, že mu fotbal nechybí, ale chybí mu kabina, legrácky a šum okolo. Kluci mě sice na trénincích přemlouvají, ať si jdu s nimi zahrát, ale já opravdu nemám chuť. Dvacet let jsem byl skoro každý den na hřišti. Fyzické námahy jsem zažil dost a teď mě neláká.

Sportujete alespoň jinak?
Byl jsem za půl roku dvakrát na tenise, s holkama se občas projedu na kole, a to je všechno. Ani v Rakousku na soustředění Slavie mě masér nepřemluvil do posilovny nebo na ranní běhání, i když tam byly krásné tratě.

To jste ani nepřibral kila navíc?
Přibral jsem dvě a půl kila, a to se v jídle nehlídám a nesportuju. Taky mě to samotného překvapuje, že netloustnu. V Rakousku na soustředění jsem dělal s doktorem jídelníček a musel jsem ochutnávat jídlo od fantastického kuchaře, což bylo někdy namáhavé. Možná, že jsem zase přibral, i když jídla byla většinou dietní. (smích)

Jak přivítala konec vaší profesionální kariéry rodina a budeme mít vůbec víc času na děti a manželku, když jste hned skočil do funkce vedoucího mužstva?
Rodina to přivítala. Když jsem hrál, tak jsem po skončení tréninku udělal rehabilitaci a jel domů. Teď jsem na stadionu o dvě hodiny dýl, ale rodinu nezanedbávám. Mám sice méně času, ale pořád je to lepší, než když bych někde seděl a koukal. Jsem rád, že mi Slavie v přechodu pomohla. Práce mě baví, jsem mezi kluky, v ligovém fotbalu, mám možnost vše sledovat z lavičky, což je obrovské plus. Karol Kisel mi nabízel, abych šel k mládeži, ale když jsem dostal nabídku vedoucího, tak jsem neváhal a udělal jsem dobře.

Jak jste se ve funkci vedoucího mužstva zabydlel?
Mám obrovské štěstí, že je tam se mnou Míra Držmíšek, který dělal přede mnou vedoucího mužstva a manažera dohromady. Pomalu mě do toho zasvěcoval. Začátky byly těžší, ale po půl roce již vím, co to obnáší. Míra mi obrovsky pomohl a pokud něco potřebuji, tak mi to ukáže a vždy pomůže. Plynule jsem do toho přešel a soustředění v Rakousku bylo v pohodě.

Co je vaší pracovní náplní?
Kompletní servis o áčko. Objednat autobusy, hotely, zařídit soustředění, dojet na svaz s přestupy a další.

Jak vybíráte hotely?
V každém městě máme hotel, kam stále jezdíme, lidé již vědí, co potřebujeme , a o to je to pro mě jednoduší. Soustředění do zahraničí se plánuje půl roku dopředu a na místo se jedeme nejdříve podívat.

Co pro vás bylo v nové funkci nejtěžší?
Práce s počítačem. Ne, že bych ho dříve nepoužíval, ale vyřizovat objednávky, jídelníček, zajišťovat autobusy a další věci vypisovat, abych na něco nezapomněl, to mi ze začátku dělalo problémy. Musel jsem o všem přemýšlet, hlavně nezapomenout registračky a všechno si zapisovat. Každým zápasem se to ale zlepšovalo a teď jsou to pro mě automatismy. Už jsem do toho zapadl a je to snad bez problémů.

Za půl roku jste jako vedoucí mužstva pomáhal dvěma trenérům Radovi a Petroušovi. Kdo vás úkoloval víc?
S oběma mám super vztah, jsou v pohodě a nemůžu na ně říci nic špatného. Petr Rada mi pomohl do funkce a od začátku mi se vším neuvěřitelně pomáhal. I když je výbušný, tak jsme neměli jediný konflikt a všechno řešili v klidu. Michal Petrouš je mladší trenér, jiný, ale také s ním mám super vztah. Na druhou stranu jsem se snažil je nezklamat a dělat svou funkci, jak nejlépe jsem uměl. Oba vědí, že jsem byl profesionální hráč, takže k sobě chováme respekt a věci řešíme v klidu.

Jak je možné, že se pod Radou mužstvu nedařilo a pod Petroušem rozkvetlo?
Michal udělal jiné rozestavení. Před zápasem s Jabloncem jsme nevěděli, co od toho čekat a byli jsme nervózní. Mužstvu to ale sedlo, začalo si věřit a vyhrálo se 5:1. Z kluků spadla deka, vytvořila se pohoda a od toho se odvíjel zbytek sezony. Vše se uvolnilo, dostali šanci jiní hráči, kteří toho pod Radou moc neodehráli a chytili se. Prostě přišel impulz, který vyšel a jeden zápas všechno otočil. Za Radiče byl vztah s hráči v pohodě, fungovalo to, ale nebyly výsledky. Byli jsme stejný případ jako v Jablonci duo Kotal Skuhravý. U nás dostali pod Kotalem bůra a nakonec pod Skuhravým vyhráli pohár. Taky jim změna pomohla.

Jste rád, že Michal Petrouš u mužstva zůstal?
Ano. Spolu s Ivo Knoflíčkem vytvořili dobrou dvojici. Ivo je neuvěřitelně pozitivní do kabiny a odlehčuje věci, kluci ho berou, protože něco dokázal. Oba tomu moc pomohli. S Michalem si hodně rozumím, jsem rád, že Slavie nikoho jiného nehledala a teď jen, abychom pokračovali tak, jak jsme skončili.

Pokračuje mužstvo v letní přípravě, tak jak skončilo jaro?
Je to nakročené slušně. Pozitivní atmosféra, na které si Michal Petrouš strašně zakládá, v mužstvu zůstala.

Ze zahraničí se vrátil do Slavie 39 letý brankář Radek Černý. Je to pro vás pozitivní zpráva?
Určitě. Je to fantasticky pozitivní kluk a proto jsme ho dělali. Navíc nás neuvěřitelně překvapil v jaké je kondici, jak se udržuje a pracuje. I když v poslední době v Anglii nechytal, tak je to pořád vynikající brankář. Bude krýt záda Kamilu Čontofalskému, který věříme, že bude pokračovat ve výborných výkonech, a bude právem naší jedničkou.

A otázka na závěr. Uvidíme vás na podzim v nějakém dresu klubu v mistrovském zápase?
V létě jsem měl zase nabídky z Poříčí a Divišova, ale zatím jsem se nenechal přemluvit, protože chuť do fotbalu nemám. Musel bych potrénovat, jenom chodit na zápasy a někomu zabírat místo by mě nebavilo. Stejně bych moc zápasů nestíhal. A občas přijít na zápas jako mistr světa amoleta, by nebylo vůči spoluhráčům fér. Ale uvidíme.