„To bych samozřejmě moc rád. Kdybych měl v tomhle utkání nějakou šanci a nevyužil ji, tak by mě to mrzelo. Moc dalších možností bych už třeba v životě neměl,“ zasní se slávistický forvard.

Jen stěží se najde někdo, kdo by velkému fotbalovému dříči a dobrákovi reprezentační trefu nepřál.

V jednatřiceti letech prožívá vrchol kariéry. Ve třech posledních zápasech vstřelil pět branek. Dvěma trefami do sítě Ajaxu Amsterodam poslal Slavii do vysněné Ligy mistrů, čímž si zajis-til nesmrtelnost.

A pak přišla reprezentační pozvánka…

Ještě předtím si ale Vlček vyslechl nespočet narážek na to, že nedává branky, ačkoliv šancí si za zápas dokáže vypracovat mnoho. „Existují útočníci s ďábelským instinktem, kteří se zkrátka jako kanonýři narodili. Jako třeba Nizozemec Ruud van Nistelrooy. Já takový zkrátka nejsem,“ přiznává vyhlášený sym-paťák.

„Ne že bych se od podobných hráčů přímo učil, ale samozřejmě je sleduju. V jejich podání všechno vypadá hrozně jednoduše. A na druhou stranu, když v televizi vidím, co dokážu zahodit já, jenom kroutím hlavou,“ vypráví Vlček.

„Začínal jsem jako záložník a možná to mám pořád nějak v sobě. Když se například dostanu do dobré příležitosti, často ještě hledám někoho lépe postaveného,“ říká.

Na hřišti ale pokaždé naběhá desítky kilometrů, žádný souboj nevypustí a vždycky dře až do konce. Navíc jeho střelecká bi-lance posledních dní je obdivuhodná.

Za reprezentaci nastoupil zatím celkově v pěti zápasech. Přijde v sobotu šestý, který pro Vlčka získá gólovou příchuť?