Pražané v sezoně 2015/16 překvapili fotbalový kontinent. V Evropské lize dokráčeli až do čtvrtfinále, přičemž na cestě mezi nejlepší osmičku si připsali i cenné skalpy. Součástí týmu tenkrát byl právě i Zahustel.

Respektive součástí jarní skvadry. Zahustel totiž na Letnou přišel během zimní pauzy, po níž čekal Spartu dvojboj s ruským Krasnodarem. „Moc jsem se na ty evropské zápasy těšil a byl to jeden z motivů, proč jsem do Sparty chtěl jít,“ vzpomíná s odstupem času v rozhovoru pro web sparta.cz.

Na úvod vyřazovací fáze čekal Pražany nepříliš atraktivní, ale přitom velmi silný ruský protivník. Vždyť základní skupinu vyhrál i před Borussií Dortmund, kterou v domácím prostředí dokázal zdolat. „Zpětně je ale asi jasné, že to pro nás byl dobrý soupeř, sedlo nám to. Dvakrát jsme vyhráli, nedostali jsme ani gól. V Krasnodaru na nás ovšem na začátku vlétli, jenže David Bičík nás neskutečně podržel, chytil několik gólů a pak jsme se trefili a už jsme to měli ve svých rukou,“ ohlíží se obránce.

A odměna za postup byla sladká. V osmifinále čekala sparťany cesta do Říma a měření sil s místním Laziem. Tomu ale ještě předcházelo domácí utkání. „Doma jsme neuhráli ideální výsledek, ale důležité bylo, že jsme si ověřili, že s nimi můžeme normálně hrát. Říkali jsme si, že tam není co ztratit,“ vzpomíná Zahustel na domácí remízu 1:1.

Ve Villarrealu divákem

V italské metropoli však Sparta předvedla úplně jiný výkon a hlavně výsledek. „Je to asi jeden z největších zážitků mé fotbalové kariéry, hlavně ta výhra tam 3:0. Byla to bomba, i oslavy s fanoušky a pak v kabině. Na to nikdy nezapomenu,“ rozplývá se fotbalista při vzpomínce na vysoké vítězství.

Ve čtvrtfinále proti Villarrealu už se neobjevil. O duely se španělským soupeřem jej připravilo zranění. „V pohárovém utkání s Libercem jsem šel do výskoku, dostal jsem stoličku a dal jsem si špatně ruku při pádu, zlomil jsem si kost v ruce. Snažili jsme se vymyslet, jak to udělat, abych mohl proti Villarealu hrát, protože nás už bylo fakt málo, spousta zraněných. Ale prostě to nešlo, dostal jsem sádru na šest týdnů,“ vrací se do minulosti.

Na Pyrenejském poloostrově ale přesto nechyběl. „Jel jsem tedy do Španělska jako divák, ale i tak jsem si to užil, při zápase jsem byl na lavičce. Kluci odevzdali dobrý výkon a přivezli nadějný výsledek,“ připomíná Zahustel porážku 2:1, kdy branku naděje vstřelil do domácí sítě obránce Jakub Brabec.

O oba góly Villarrealu se postaral kanonýr Bakambu, který veškeré naděje sparťanů na postup definitivně utnul v odvetě, kdy se znovu dvakrát prosadil. „Nevzdávali jsme to, byť to složení týmu nebylo ideální. Zápas sice nedopadl dobře, ale i přes porážku klukům tleskala celá Letná. I po prohře a po vyřazení ta atmosféra byla skvělá, kluci si to zasloužili i za výkon, který předvedli. Kdyby nás nepostihla ta zranění, tak bychom doma Villareal potrápili mnohem víc, možná bojovali o postup. Velká škoda,“ lituje Zahustel odvetného utkání, v němž Sparta prohrála 2:4.

„Byli jsme skvěle poskládaný tým. Pak bohužel dost kluků skončilo a to byl kámen úrazu. Moc rád na ně vzpomínám,“ zůstali v paměti zkušenému fotbalistovi především někdejší spoluhráči jako David Bičík, Costa, Lukáš Vácha, David Lafata či Bořek Dočkal.

Vzpomíná ale třeba i na Marka Matějovského a Radoslava Kováče, kteří byli přínosem hlavně v kabině. „Přesně tak. Co si budeme povídat, kabina dělá ve fotbale hodně. Marek a Kova už třeba nebyli tolik vytížení na hřišti, ale před zápasem, po zápase i v tréninku byli strašně znát. Předávali nám své zkušenosti,“ ví osmadvacetiletý zadák, že i atmosféra v kabině je důležitá.