Schválně: co se vám vybaví, když se řekne „ostrovní fotbal“? Jistě, rozdíly mezi jednotlivými fotbalovými školami se v posledních dvou třech dekádách výrazně smazaly, pořád ale platí, že s typicky britskou čutanou si tradičně spojujeme hlavně tvrdost, bojovnost, nasazení, a především dlouhé centry a líté hlavičkové souboje.

Zdá se být paradoxní, že právě z Anglie, hrdé kolébky kopané, přichází iniciativa s vysloveně revolučním záměrem – vymýtit z fotbalu hlavičkování. Tady už se nejedná o scholastické disputace o ofsajdu či posuzování faulů, ani o zmatené hrátky s videem, ale o zásadní změnu tváře nejoblíbenějšího sportu planety.

Vlastně ale o paradox nejede. Právě proto, že ve Velké Británii patří hra hlavou k zásadním součástem tamní fotbalové identity, je v současnosti za kanálem La Manche žhavým tématem problematika negativních zdravotních vlivů prudkých hlaviček.

Hlavička jako faul

„Teď, když byla prokázána souvislost mezi nárazy míče do hlavy a demencí a spousta bývalých hráčů má kvůli tomu zdravotní potíže, je načase najít bezpečnější způsob hry,“ řekl pro BBC bývalý fotbalista Craig Hignett, který prošel kluby jako Blackburn, Leicester či Leeds.

Hignett patřil k hráčům s profesionální zkušeností z nejvyšších anglických soutěží, kteří se koncem září účastnili experimentálního zápasu na venkovském stadionku ve Spennymooru v severovýchodní Anglii. Asi 300 diváků se kochalo pohledem na známé fotbalisty při světové premiéře: zápasu bez hlaviček.

Zdroj: Youtube

„Bylo to zvláštní, proti všem mým instinktům,“ smál se pak Mark Tinkler, další bývalý hráč Premier League. V prvním poločase se smělo hlavičkovat jen v pokutových územích, ve druhé půli ani to ne. Když se někdo neudržel a ťukl do mičudy hlavou, hra byla přerušena jako při běžném faulu nebo hře rukou.

Úmrtí na demenci přibývá

„Je to první krok správným směrem,“ tvrdí doktorka Judith Gatesová, jejíž charitativní organizace „Head for Change“ neobvyklý zápas pořádala. Dlouhodobým cílem Gatesové je vymýtit z fotbalu (prý) nebezpečné hlavičkování. Co jí k tomu vede? Její manžel Bill, bývalý obránce Middlesbrough, trpí demencí způsobenou právě fotbalem.

„Jeho krátkodobá paměť prakticky neexistuje, trpí strašnými migrénami. Když mu poprvé objevili jeho nemoc, říkal mi, že chce, aby v budoucnu nikdo nemusel projít tím, čím on,“ líčí Gatesová, jejíž manžel musel fotbalovou kariéru ukončit ještě před třicítkou.

Souvislost mezi fotbalem a demencí v posledních letech potvrdilo několik studií, podle nichž je výskyt demence a souvisejících onemocnění (Parkinsonovy či Alzheimerovy choroby) je u bývalých vrcholových fotbalistů až pětkrát vyšší než u běžné populace. V nedávné době na následky demence zemřeli členové anglického týmu mistrů světa z roku 1966 jako Jack Charlton či Nobby Stiles, trpí jí rovněž legendární záložník sir Bobby Charlton.

Zcela jiná hra

Rozhýbává se i anglická Fotbalová asociace, která nově nařídila redukci počtu „tvrdých“ hlaviček alespoň v tréninku malých fotbalistů. Jde o hru hlavou po dlouhých a prudkých centrech. Zaveden je týdenní limit deseti takových úderů.

Potíž spočívá samozřejmě v tom, že v ostrém utkání bývají hráči vystaveni mnohem drsnější zátěži, obzvlášť střední obránci či hrotoví útočníci. „Ani netuším, kolikrát za zápas musí takový stoper hlavičkovat,“ komentoval to Hignett.

Experimentální zápas bez hlavičkování diváky i účastníky pobavil, ale zavést něco podobného do celého fotbalu je běh na hodně dlouhou trať. Jednalo by se o snad nejdramatičtější zásah do zavedených pravidel a zvyklostí od poloviny 19. století, kdy došlo na zákaz hry rukou (a tím pádem oddělení vznikajícího fotbalu a ragby).

Lze se jen dohadovat, jak by se fotbal proměnil. „Do hry to vnáší jinou dimenzi. Musíte rychle přemýšlet, co nejrychleji si míč zpracovat tělem, dostat ho na zem a hledat jiná řešení,“ popsal Tinkler svou zkušenost z exhibičního mače.