Asociaci, jež má desítky milionů členů po celé planetě, vládne už rok. „Ale v Brazílii jsem tentokrát neměl žádná jednání, vyrazil jsem tam na dovolenou s přáteli. Fotbal byl jen doplňková aktivita, i když určil destinaci," sděluje Deníku Rovnost třicetiletý Juda přímo z Brazílie, kde stráví deset dní.

Sledoval jste semifinále v Sao Paulu a finále v Rio de Janeiru. Odkud?
Měl jsem krásné lístky první kategorie přímo na hlavní tribuně nad půlicí čárou. Chtěl jsem se trošku distancovat od lidí z fotbalových federací, které normálně potkávám. Nechtěl jsem nic řešit, protože poslední dovolenou jsem měl v srpnu.

Jak se vám zamlouvala atmosféra světového šampionátu v Brazílii?
Byla fakt úžasná. Když jsem přejížděl brazilsko-argentinské hranice, viděl jsem tisíce fanoušků Argentiny, kteří jeli do Ria na finále. Neměli vůbec lístky, ale jeli do fanzóny, která byla přímo na pláži Copacabana, kde se mačkalo padesát tisíc lidí. Fanoušci absolvovali tisíc kilometrů jen proto, aby byli kousek od stadionu, což mě fakt nadchlo.

Jak Brazilci vnímali argentinské fanoušky?
Mezi oběma národy panuje rivalita, takže Brazilci fandili v semifinále Nizozemsku, potom Němcům ve finále. Přesto se našly dvojice lidí, kdy jeden měl brazilskou vlajku, druhý argentinskou a ukazovalo to, že fotbal opravdu lidi spojuje. A úsměvné bylo, jak se Argentinci posmívali Brazilcům, když jim po zápase s Německem pokaždé počítali do sedmi. (smích)

Jak jste se v nabité brazilské dopravě dostal na stadion?
Z hotelu jsme jeli asi hodinu na Maracaná, doprava je tam katastrofální. Třeba v Sao Paulu je dokonce určené, že daný den můžou jezdit jen auta označená různými čísly. Třeba jednička a dvojka jezdí v pondělí, trojka, čtyřka v úterý a takhle to točí. Doprava v městě s dvaceti miliony obyvatel je šílená. Letěli jsme i helikoptérou, když cesty byly uzavřené a nepouštěli ani taxíky.

Titul vybojovali Němci. Je trofej ve správných rukou?
Ve finále měli víc ze hry. Na Maracaná jsem hlavně zažil vynikající atmosféru, to se nedá slovy vyjádřit, musí ji každý zažít. Pro atmosféru by byla paráda, kdyby vyhrála Argentina, na druhou stranu by možná přišla revoluce v Brazílii. (směje se)

Jaká panovala v Riu po finále nálada?
Byl to jeden obrovský večírek. Němci slavili, Argentinci brečeli ve fanzóně i ve městě. Podle mě berou fotbal mnohem víc než Němci, fakt byli zklamaní. Ale když jsme potom šli do restaurace, viděl jsem Argentince v pohodě. Druhé místo už vzali.

A jak přijali finálový výsledek Brazilci?
Byli veselí, protože už je opustila myšlenka na prohru v semifinále i v duelu o třetí místo. Naopak jim přidalo, že Argentina nezískala titul mistra světa. Brazilci tancovali, celý zápas fandili Německu. Zapomněli, že s nimi prohráli.

Brazilští fanoušci stojí za hráči v každé situaci

Co lidé v Brazílii říkali na ostudný výkon kanárků v posledních dvou zápasech?
Hodně je propírala brazilská média, každý den to pořád jelo v televizi, noviny do Brazilců praly. Hlavně po semifinále byl obrovský tlak na hráče a záleželo, zda se s tím vypořádají v zápase o třetí místo, což se jim nepovedlo. Měli obrovskou možnost to napravit.

Pozoroval jste zlobu fanoušků vůči domácím fotbalistům?
To ani ne. Bylo zajímavé, že domácí fanoušci jim pořád fandili, i když prohráli 1:7. Samozřejmě se našli i někteří agresivní, ale těch bylo minimum. I když lidé vnímali obrovské zklamání, zápasy si fakt užívali. V duelu o třetí místo za domácími hráči fanoušci stáli i minutu do konce za stavu 0:3.

Myslíte si, že brazilské Rio de Janeiro zvládne za dva roky uspořádání letních olympijských her?
Olympijské hry i mistrovství světa dělají jiné agentury, není to jen o Brazílii nebo vedení měst, jde o organizační skupiny. Na druhou stranu Brazílie vytvořila maximální podmínky, aby agentura spolupracující s FIFA měla všechno, co si přeje. Vše bylo výborně připravené, přehledné. Flexibilita v Brazílii je, jenže olympijské hry jsou obrovská akce, která nelze srovnat s mistrovstvím světa ve fotbale.

To je taky velká akce…
Ano, ale pořád jde o jeden sport, na olympiádě řešíte třeba vodní disciplíny a další. Samozřejmě nedokážu říct, jestli to Brazilci zvládnou, ale na mistrovství světa jsem cítil, že Brazílie šampionát chtěla a udělala vše tak, jak si FIFA přála. Jestli budou olympijské hry v pořádku, to zatím neodhadne nikdo. To tak zavolat věštci v noci do televize. (směje se)

Jaké si z Brazílie dovezete suvenýry?
V Riu jsem si třeba koupil vytesanou sochu Krista, která je moc pěkná, ale co si člověk vezme s sebou, není ani tak o suvenýrech. Jde spíš o to, co zůstane v mysli. Pokud mám něco v Brazílii doporučit, jsou to nádherné vodopády Iguazu. Jsou neskutečné, kvanta vody na obrovské ploše na mě zapůsobila.

Máte za sebou rok v čele Světové federace malého fotbalu. Jaký byl?
Je to neskutečný tlak časově, trávím život hlavně v letadlech, na letištích, v taxících, na hotelech. Napočítal jsem 237 dní, které jsem v uplynulém roce strávil mimo republiku. Mít manželku, už jsem rozvedený. (úsměv) Na druhou stranu mi světová federace dala možnost realizovat v krátkém čase věci, které jsem jen plánoval. Třeba rozvoj informačních systémů, statické kamery nad hřištěm. Co produkuji, je díky federaci nadmíru kreativní, což je satisfakce. Malý fotbal pro mě není něco, kde si nahrabu co nejvíc peněz. Je to mise, chci ho za pět let někam posunout.

Na dovolenou jste si ovšem našel čas až po roce…
Daň za vedení federace je v času. Poslední dovolenou jsem měl loni v srpnu v Chorvatsku a příští měsíc tam zase pojedu autem. Pro mě je výhoda, že nemusím letět, už jen cesta do letadla mi připomíná práci. Na konci srpna ale musím zpátky do Ria, kde máme zasedání výkonného výboru Světové federace malého fotbalu. Bude tam zároveň mistrovství republiky na Copacabana, kde budu i předávat poháry.

Do Brna se dostanete?
Pokud to jde, snažím se být v Brně aspoň pár dní v měsíci. Chci stále pomáhat rozvoji malé kopané v Brně. Nechci se otočit zády k lidem, již mi pomohli nebo mi dali hlas i důvěru a zvolili mě do vyšších orgánů v Brně i České republice.