Ruský miliardář a oligarcha Roman Abramovič je velkým fanouškem svého fotbalového klubu Chelsea.Zdroj: ČTK/imago sportfotodienst/imago sportfotodienst
Dlouho přemýšlel, jestli opravdu vstoupit do této na první pohled riskantní investice, ve které jistota rozhodně nebyla na pořadu dne. Avšak poté, si Blues v roce 2003 zařídili účast v milionářské Lize mistrů, Roman Abramovič na sebe nenechal příliš dlouho čekat. Tohle už bylo přeci jenom mnohem atraktivnější. Ruský oligarcha tak položil na stůl 140 milionů liber a pustil se do velké rekonstrukce.
Zprvu zejména té finanční. Do té doby se totiž londýnský velkoklub nacházel v poměrně tíživé situaci plné velkých dluhů, a proto byl příchod Abramoviče jistým krokem do bezpečí. V Chelsea došlo rázem k velkým změnám, ruský boss natankoval vyprázdněnou nádrž a začal si plnit svůj celoživotní sen: vlastnit fotbalový klub a udělat z něj světově uznávanou značku.
A hned v roce 2004 udělal možná klíčový a nejpovedenější tah, kterým se stalo povolání uznávaného kouče Josého Mourinha. Ten doručil Abramovičovi první velké tituly a dostal klub ze západního Londýna zpět mezi anglickou elitu. Málokdo však tehdy mohl tušit, že portugalský manažer se stane prvním z celkem třinácti mužů na lavičce Chelsea, jimž ruský miliardář poté daroval rovněž své výpovědi.
Ale když se zrovna trefil, tak to byl doslova mistrovský počin. Tak třeba Carlo Ancelotti vyhrál s Blues historicky první „double“, z Roberta Di Mattea zase Abramovič udělal kormidelníka evropských šampionů z roku 2012. S trenéry měl vždy velice pevné pouto, byl ochoten splnit jakékoliv přání. S nákupy drahých klenotů nijak nešetřil, když bylo zkrátka potřeba, investoval do klubu cokoliv.
Mezi fanoušky si i tímto získal nálepku obrovského srdcaře, člověka, jemuž budoucnost klubu rozhodně nebyla lhostejná. Pro Chelsea dýchal každým dnem, nechyběl snad na žádném domácím utkání. Byl to jednoduše člověk, který londýnský celek proměnil ve své milované dítě, na které nedal dopustit. A i proto se nyní po devatenácti letech loučí jako největší hrdina.

1) Sázka na Mourinha a první tituly pro ruského bosse
První éra Josého Mourinha na Stamford Bridge patří mezi ty nejúspěšnější v historii Chelsea.Zdroj: ČTK/AP/Steven Governo
Sotva se Roman Abramovič stihl na západě Londýna pořádně rozkoukat a už se pustil do prvních velkých investic. Za svého nového spasitele na trenérském postu si vybral portugalského manažera Josého Mourinha, jenž na Britské ostrovy přicházel jako čerstvý šampion Ligy mistrů s naprostým outsiderem z Porta. Ruský boss dobře věděl, co právě dělá.
Mourinho hned po svém příchodu avizoval, že do Chelsea musí přivést slavného obránce a krajana Ricarda Carvalha a také do té doby nepříliš známého útočníka Didiera Drogbu. Mnozí fanoušci byli k tomuto nákupu mladého střelce z francouzského Marseille skeptičtí, avšak hned po první sezoně v modrém dresu jej nadšeně vynášeli do nebes. Stejně tak jako ruského majitele.
Drogba se v úvodní sezoně na Stamford Bridge trefil hned šestnáctkrát a byl hlavním strůjcem prvního ligového titulu pod velením ruského miliardáře. Chelsea kromě toho dosáhla rovněž na zisk Ligového poháru a sezonu 2004/05 tak končila jako suverénně nejúspěšnější klub v Anglii. Tuto nálepku pak ztvrdila i o rok později, kdy svěřenci trenéra Mourinha obhájili ligový titul.
Sázka na portugalského stratéga se ukázala jako naprosto vychytralý tah, za tři roky u trenérského kormidla doručil Mourinho Abramovičovi dva ligové tituly, tři poháry a k tomu rovněž prvenství v superpoháru. A byl to on, kdo z londýnské Chelsea udělal opravdový velkoklub se vším všudy. Úspěšnějšího trenéra na lavičce Blues byste hledali jen velmi těžko.
2) Historicky první double a Drogba na výsluní
Carlo Ancelotti získal jako první trenér v historii klubu slavný the 'Double'.Zdroj: ČTK/AP/TOM HEVEZI
Do ročníku 2009/10 vstupovala Chelsea s novým koněm ruského majitele Carlem Ancelottim, jenž na lavičce vystřídal po neúspěšném období Holanďana Guuse Hiddinka. A italský manažer začal svou šichtu na západě Londýna velice dobře, když s Blues ovládl anglický superpohár proti rivalovi z Manchesteru United. A s vítěznou náladou rozjel také svou jízdu v Premier League.
Byla to neuvěřitelně vypjatá bitva mezi Chelsea a United, kteří se postupně osamostatnili na čele tabulky a rozdali si to o ligový titul mezi sebou. Ten nakonec vybojovali až v posledním hracím kole svěřenci trenéra Ancellotiho a po čtyřech letech tak opět ovládli anglickou nejvyšší soutěž. A kanonýr Drogba se s 29 ligovými trefami nadobro zapsal mezi největší světové legendy. Neuběhl však ani týden a Blues zvedali nad hlavu další trofej, tentokrát pro vítěze legendárního FA Cupu.
Italskému kouči se tak povedlo jako úplně prvnímu v historii klubu dosáhnout na slavný the „Double“, navíc okořeněný o předchozí triumf v Community Shield. To byl zkrátka počin, který ruského oligarchu posadil do křesla veleúspěšných majitelů slavných anglických značek. A také ještě více prohloubil jeho lásku k londýnskému velkoklubu.
3) Rok 2012 a vládci fotbalové Evropy
K historicky prvnímu titulu v Lize mistrů dotáhl Chelsea český brankář Petr Čech.Zdroj: ČTK/imago sportfotodienst/imago sportfotodienst
Ročník, který se do historie fotbalové Chelsea navždy zapsal naprosto nesmazatelným písmem. Přitom sezona začínala pro Blues poměrně mizerně, na lavičce paběrkoval kouč Andre Villas Boas, jenž byl také kvůli špatným výsledkům v polovině ročníku odvolán. Na jeho místo nastoupil dočasný Abramovičův záskok Roberto Di Matteo. A odstartoval příběh, o nějž by se v Hollywoodu porvali i ty největší režisérské ikony.
S Chelsea začal procházet vyřazovacími boji Ligy mistrů až nevídaně hladce, v semifinále si dokonce vyšlápl na tehdejšího favorita z Barcelony. Za několik málo měsíců udělal z podceňovaného výběru doslova velmoc, to nejlepší si však stejně nechal až na úplný závěr: na finále milionářské soutěže proti domácímu Bayernu Mnichov.
V tomto utkání hrál o hodně rovněž Roman Abramovič, šlo totiž o poslední velkou trofej, která mu v jeho bohaté vitríně úspěchů stále scházela. Svěřenci trenéra Di Mattea však měli takovou sílu, že v jejich triumf ve finále už věřil snad úplně každý. A také se tak stalo. Chelsea zvládla infarktový finiš boje o zlato a po vítězných penaltách se poprvé v historii posadila do křesla vládců fotbalové Evropy.
4) Béčková Liga mistrů a Lampard na lavičce
Frank Lampard se vítá s fanoušky Chelsea.Zdroj: Chelsea FC
Po úspěšném triumfu v Lize mistrů zažívala londýnská Chelsea časy jako na horské dráze. Další ligový titul při svém návratu na místo činu získal kouč José Mourinho, dařilo se poté i jeho kolegovi Antoniu Contemu. Ale poměrně hlucho začalo být v pohárové Evropě, tam se Blues vůbec nepodařilo navázat na slavný rok 2012 a jejich cesta většinou končila ještě před branami elitní osmičky.
Do sezony 2018/19 převzal tým Conteho krajan Maurizio Sarri, jenž byl během svého působení několikrát velice hlasitě kritizován, ale i přesto si poměrně zodpovědně držel solidní výsledky. V pohárové Evropě na něj čekala nová výzva, do Evropské ligy šla Chelsea jako jasný favorit. A parta vedená hvězdným Edenem Hazardem předvedla naprosto suverénní jízdu a po finálovém skalpu Arsenalu v Baku ovládla i druhou evropskou soutěž.
Po něm se trenérského žezla ujal Frank Lampard, klubová legenda a strůjce slavného triumfu v Lize mistrů. U fanoušků tímto gestem zabodoval také Roman Abramovič, pro mnoho příznivců bylo jeho povolání splněným snem. Bývalý záložník Blues sice výsledkově neohromil, ale do týmu zase přivedl mladé objevy Mounta, Jamese či Abrahama, kteří jeho důvěru splatili jen několik měsíců po jeho rezignaci.

5) Druhý ušatý pohár a kluboví mistři světa
Chelsea podruhé vyhrála Ligu mistrů.Zdroj: ČTK
Taková pomyslná sladká tečka na závěr. Kdyby Roman Abramovič svůj odchod z Londýna plánoval, dostal by na rozloučenou opravdu výstřední dáreček. Po odvolání Lamparda dosadil ruský boss na post trenéra Němce Thomase Tuchela, kterému udělil naprosto stručné úkoly: vrátit Chelsea zpět mezi anglickou elitu a v pohárové Evropě se pokusit o příjemný zázrak.
A Tuchel jako by snad tyto instrukce naprogramoval do nějakého systému a nechal namísto sebe pracovat nadlidské síly. Blues naprosto změnili svou herní tvář, najednou se z nich stala naprosto disciplinovaná parta s neprůstřelnou defenzívou a poctivou hrou vyšperkovanou do posledního detailu. V lize se Londýňané probojovali z devátého místa až do top čtyřky a v Evropě napsali další nezapomenutelný románek.
V pavouku Ligy mistrů postupně vyřadili celky Atlética Madrid, Porta, poté i druhého madridského favorita Real a ve finále o všechno vyzvali do boje Manchester City, nedočkavého rivala z Britských ostrovů. Svěřencům Pepa Guardioly, čekajícím na svůj první evropský triumf, však v utkání nedarovali vůbec nic a po výhře 1:0 zaslouženě zvedli již podruhé v historii jako outsideři nad hlavu ušatý pohár.

A ten úplně poslední dar na rozloučenou darovali fotbalisté Chelsea svému milovanému bossovi před pár týdny v Arábii, kde ovládli turnaj mistrovství světa klubů, čímž získali další cennou trofej a zároveň vzácnou nálepku nejlepšího celku napříč celým fotbalovým světem.