„Moc jsem si přál dát gól, což se bohužel nepodařilo, ale jsem šťastný, zaslouženě jsme vyhráli," usmíval se po zápase nejlepší zlínský střelec, kterého o záchranu bojující Jihlava poslala v srpnu s lehkým srdcem na východ Moravy.

Důvěra celého klubu

V českých poměrech nebývá zvykem, aby hráč nastoupil proti mateřskému týmu. I v případě Harby měla Vysočina stanovenou částku, za kterou je ochotna dovolit, aby proti ní mohl hrát. V kuloárech se hovořilo o částce dvě stě tisíc korun. Tu o špici bojující Zlín nakonec zaplatil.

„Během čtrnácti dnů se to řešilo a já do středy nevěděl, jak to bude. Nicméně jsem se předtím normálně připravoval tak, jako bych měl nastoupit," popsal osmadvacetiletý útočník.

Výše finanční kompenzace ho prý v zápase nijak nelimitovala. „Tímhle jsem vlastně dostal důvěru celého klubu a před utkáním to trochu svazující bylo, ale v zápase mě to neovlivňovalo. Spíš si mě dobře hlídali oba stopeři. Jedinou šanci jsem měl vlastně až na konci," řekl Harba.

Ocenil gesto Rosy

Jedním z jeho strážců byl i Antonín Rosa, který svým přiznáním teče pomohl Zlínu k vedoucímu gólu. Jeho bývalý spoluhráč byl prvním, kdo mu ihned po verdiktu podal ruku. Po něm se přidali i další.

„Klobouk dolů před Tondou. Nicméně nevím, co tam dělali rozhodčí, že to ani jeden z nich neviděl, bylo to opravdu evidentní," kroutí hlavou Harba, který při otázce na pohárové ambice ševců možná nechtěně naznačil, že by ve Zlíně měl zůstat i po vypršení smlouvy v Jihlavě, která mu končí s rokem 2016.

„Zůstáváme na zemi, musíme dohrát podzim a pak se dobře připravit na jaro," dodal.

TAKÉ ČTĚTE: Hrdina Rosa o gestu fair play: Dělat mrtvého brouka? Byl bych za blbce