Mluvil pomalu, rozvážně, tak nějak s odstupem. Odpověděl na všechny otázky, i na ty méně příjemné. „Lituju jen přestupu do Möchengladbachu po Euru 2004. Tam se moje kariéra zlomila vinou chamtivosti některých lidí,“ svěřil se Marek Heinz Deníku.

Třicetiletý útočník už bilancoval, přestože jeho dráha profesionálního fotbalisty neskončila. „Vypadá to, že postoupíme,“ přiznal Heinz. Nantes, jeho současnému zaměstnavateli, patří ve druhé francouzské lize druhá příčka s jedenáctibodovým náskokem na třetí Grenoble. Jenže… „Já jsem od Vánoc zraněný. Už jsem se byl i rozehrát za béčko, ale není to ono. Mám problém s třísly,“ posmutněl Heinz.

Co budete dělat dál?

Doufat, že bolest přejde, že se to spraví. Mám v Nantes smlouvu ještě na rok a chci hrát!

Slavný francouzský klub, který vloni po 44 letech v nejvyšší soutěži sestoupil, jste překvapivě posílil v létě…

Já tam ale přímo nechtěl. Jenže nebylo moc na výběr, asistent trenéra, dokud byl druhým koučem, se ke mně choval dobře, ale pak…

…se s Laurentem Rousseyemem nepohodl trenér Ivan Hašek, který vás do týmu přivedl, a bylo zle.

Ano, věděl jsem, že jako druhý po Ivanu Haškovi přijdu na řadu já.

Říkal jste, že Nantes nebylo vaší vysněnou destinací. Znamená to, že transferu litujete?

Ne, lituju jen Möchengladbachu. To byla chyba. Vždyť já prohlašoval jasně, že poté, co mi nevyšlo angažmá v Hamburku, už do Německa nepůjdu. A zvlášť Gladbach! To je klub, který má dobré zázemí a jméno, ale taky vyměňuje deset lidí za sezonu.

Přesto do Möchengladbachu přestoupil. Proč?

Protože nad moje zájmy byly povýšeny zájmy jiných lidí, nenažraných, kteří viděli jen svůj zisk!

Myslíte vedení klubu, nebo hráčského agenta?

V klubu to bylo v pohodě, hrál jsem za Baník Ostrava, kde jsem neměl žádný problém. Jednalo se o mého tehdejšího manažera (Pavla Pasku – pozn. red.). Až pozdě se ke mně doneslo, které další kluby o mě také měly zájem.

Které?

Sporting Lisabon, tam bych býval šel nejraději, Celtic Glasgow nebo týmy ze Španělska. Tehdy jsem byl v laufu, bylo po Euru v Portugalsku, kde jsme skončili třetí!

A vy jste se nesmazatelně vryl do povědomí českých fandů krásným gólem z trestného kopu, jímž jste načal vyřazení Německa už po skupině. Jak často si ten moment v hlavě přehráváte?

Už vůbec, to je minulost, která je pryč.

A co samotný šampionát, neříkejte, že ani ten si nepřipomínáte?

To je něco jiného! Euro bylo krásné: hráli jsme skvělý fotbal, měli výbornou partu. Byl to můj nejsilnější fotbalový zážitek. A vlastně nešlo jen o fotbal…